< Žalmy 126 >

1 Píseň stupňů. Když zase vedl Hospodin zajaté Sionské, zdálo se nám to jako ve snách.
Kasang laa. Angraeng mah Zion kaminawk hoih let naah, kaicae loe amang baktiah ni ka oh o.
2 Tehdážť byla plná radosti ústa naše, a jazyk náš plésání; tehdáž pravili mezi národy: Veliké věci s nimi učinil Hospodin.
Kaicae ih pakhanawk loe pahnuihaih hoiah koi moe, palainawk doeh anghoe laasakhaih hoiah koi o; to naah Sithaw panoek ai kaminawk mah, Angaeng mah nihcae hanah kalen parai hmuen sak pae boeh, tiah thuih o.
3 Učinilť jest s námi veliké věci Hospodin, a protož veselili jsme se.
Angraeng mah aicae hanah kalen parai hmuennawk to sak boeh, to pongah aicae loe anghoehaih hoiah koi o.
4 Uvediž zase, ó Hospodine, zajaté naše, tak jako potoky na vyprahlou krajinu.
Aw Angraeng, misong ah naeh ih kaicae hae, aloih bang ih vacongnawk baktiah, amlaemsak let ah.
5 Ti, kteříž se slzami rozsívali, s prozpěvováním žíti budou.
Mikkhraetui hoi tuh kaminawk loe, anghoehaih hoiah aat o tih.
6 Sem i tam chodící lid s pláčem rozsívá drahé símě, ale potom přijda, s plésáním snášeti bude snopy své.
Qahhaih hoi atho kaom, cangtii tuk hanah caeh kaminawk loe, cangqui to sin o ueloe, anghoehaih hoiah amlaem o let tih.

< Žalmy 126 >