Žalmy 123

1 Píseň stupňů. K toběť pozdvihuji očí svých, ó ty, kterýž na nebesích přebýváš.

Ein Wallfahrtslied. Zu dir erhebe ich meine Augen, der du im Himmel thronst.

2 Aj hle, jakož oči služebníků k rukám pánů jejich, jakož oči děvky k rukám paní její: tak oči naše k Hospodinu Bohu našemu, až by se smiloval nad námi.

Siehe, wie die Augen der Knechte auf die Hand ihres Herrn, wie die Augen der Magd auf die Hand ihrer Gebieterin, so sind unsre Augen auf den HERRN, unsern Gott, gerichtet, bis er sich unser erbarmt.

3 Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi, neboť jsme již příliš potupou nasyceni.

Erbarme dich unser, o HERR! Erbarme dich unser; denn wir sind der Verachtung gründlich satt!

4 Jižť jest příliš nasycena duše naše posmíšky bezbožných, a potupou pyšných.

Gründlich satt ist unsre Seele des Spottes der Übermütigen, der Verachtung der Stolzen!