Žalmy 122

1 Píseň stupňů, Davidova. Veselím se z toho, že mi říkáno bývá: Poďme do domu Hospodinova,

Ein Wallfahrtslied Davids. Ich freute mich, als man mir sagte:

2 A že se postavují nohy naše v branách tvých, ó Jeruzaléme.

So stehn denn nunmehr unsre Füße in deinen Toren, Jerusalem!

3 Jižtě Jeruzalém ušlechtile vystaven, a jako v město k sobě vespolek připojen.

Jerusalem, du wiedererbaute als eine Stadt, die fest in sich geschlossen,

4 Do něhož vstupují pokolení, pokolení Hospodinova, k svědectví Izraelovu, aby oslavovali jméno Hospodinovo.

wohin die Stämme hinaufziehn, die Stämme des HERRN, nach der für Israel gültigen Weisung, dort den Namen des HERRN zu preisen;

5 Nebo tamť jsou postaveny stolice soudu, stolice domu Davidova.

denn dort waren einst aufgestellt die Stühle zum Gericht, die Stühle des Hauses Davids.

6 Žádejtež pokoje Jeruzalému, řkouce: Dějž se pokojně těm, kteříž tě milují.

Bringet Jerusalem dar den Friedensgruß: »Heil denen, die dich lieben!

7 Budiž pokoj v předhradí tvém, a upokojení na palácích tvých.

Friede herrsche vor deinen Mauern, sichere Ruhe in deinen Palästen!«

8 Pro bratří své a přátely své žádati budu pokoje tobě.

Um meiner Brüder und Freunde willen will ich dir Frieden wünschen;

9 Pro dům Hospodina Boha našeho budu tvého dobrého hledati.

um des Hauses des HERRN, unsres Gottes, willen will ich Segen für dich erbitten.