Žalmy 120

1 Píseň stupňů. K Hospodinu v ssoužení svém volal jsem, a vyslyšel mne.

Ein Wallfahrtslied. Ich rief zum HERRN in meiner Not, und er erhörte mich.

2 Hospodine, vysvoboď duši mou od rtů lživých, a od jazyka lstivého.

HERR, rette meine Seele von den Lügenmäulern, von den falschen Zungen!

3 Coť prospěje, aneb coť přidá jazyk lstivý,

Was kann dir anhaben und was noch weiter tun die falsche Zunge?

4 Podobný k střelám přeostrým silného, a k uhlí jalovcovému?

Sie ist wie scharfe Pfeile eines Starken aus glühendem Ginsterholz.

5 Běda mně, že pohostinu býti musím v Mešech, a přebývati v saláších Cedarských.

Wehe mir, daß ich in der Fremde zu Mesech weilen, daß ich bei den Zelten Kedars wohnen muß!

6 Dlouho bydlí duše má mezi těmi, kteříž nenávidí pokoje.

Lange genug hat meine Seele bei denen gewohnt, die den Frieden hassen!

7 Já ku pokoji, ale když mluvím, oni k boji.

Ich bin für den Frieden; doch wenn ich rede, so sind sie für den Krieg.