Žalmy 120

1 Píseň stupňů. K Hospodinu v ssoužení svém volal jsem, a vyslyšel mne.

Cantique des degrés. À l’Éternel, en ma détresse, j’ai crié; et il m’a répondu.

2 Hospodine, vysvoboď duši mou od rtů lživých, a od jazyka lstivého.

Éternel! délivre mon âme de la lèvre menteuse, de la langue qui trompe.

3 Coť prospěje, aneb coť přidá jazyk lstivý,

Que te donnera-t-on, et que t’ajoutera-t-on, langue trompeuse? –

4 Podobný k střelám přeostrým silného, a k uhlí jalovcovému?

Des flèches aiguës d’un homme puissant, et des charbons ardents de genêt.

5 Běda mně, že pohostinu býti musím v Mešech, a přebývati v saláších Cedarských.

Malheur à moi de ce que je séjourne en Méshec, de ce que je demeure avec les tentes de Kédar; –

6 Dlouho bydlí duše má mezi těmi, kteříž nenávidí pokoje.

Que mon âme ait tant demeuré avec ceux qui haïssent la paix!

7 Já ku pokoji, ale když mluvím, oni k boji.

Je veux la paix; mais si j’en parle, ils sont, eux, pour la guerre.