Žalmy 12

1 Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův. Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských.

En Psalm Davids, till att föresjunga på åtta stränger. Hjelp, Herre; de helige äro förminskade; och de trogne äro få ibland menniskors barn.

2 Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí.

Den ene talar med den andra onyttig ting; och skrymta, och lära utaf oens hjerta.

3 Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný,

Herren utrote allt skrymteri och de tungo, som stor ord talar;

4 Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?

De der säga: Vår tunga skall hafva öfverhandena; oss bör tala; ho är vår herre?

5 Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo.

Efter nu de elände förtryckte varda, och de fattige sucka, vill jag upp, säger Herren; jag vill skaffa en hjelp, att man frimodeliga lära skall.

6 Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované.

Herrans tal är klart, såsom genomluttradt silfver i enom lerdegel, bepröfvadt sju resor.

7 Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky.

Du Herre, bevara dem, och förvara oss för detta slägtet, till evig tid.

8 Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými.

Ty det varder allestäds fullt med ogudaktiga, der sådana löst folk ibland menniskorna rådande är.