Žalmy 12

1 Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův. Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských.

Salva-nos, Senhor, porque faltam os homens bons; porque são poucos os fieis entre os filhos dos homens.

2 Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí.

Cada um falla a falsidade ao seu proximo: fallam com labios lisongeiros e coração dobrado.

3 Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný,

O Senhor cortará todos os labios lisongeiros e a lingua que falla soberbamente.

4 Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?

Pois dizem: Com a nossa lingua prevaleceremos: são nossos os beiços; quem é o Senhor sobre nós?

5 Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo.

Pela oppressão dos miseraveis, pelo gemido dos necessitados me levantarei agora, diz o Senhor; porei em salvo aquelle para quem elles assopram.

6 Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované.

As palavras do Senhor são palavras puras, como prata refinada em fornalha de barro, purificada sete vezes.

7 Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky.

Tu os guardarás, Senhor; d'esta geração os livrarás para sempre.

8 Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými.

Os impios andam cercando, emquanto os mais vis dos filhos dos homens são exaltados.