Žalmy 12

1 Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův. Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských.

Au maître chantre. En octave. Cantique de David. Sois-nous en aide, Éternel! car les bons diminuent, et les fidèles sont perdus parmi les enfants des hommes.

2 Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí.

On se tient l'un à l'autre le langage du mensonge; la flatterie est sur les lèvres, le cœur double dans les discours.

3 Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný,

Que l'Éternel détruise les lèvres qui flattent, et la langue qui parle avec forfanterie,

4 Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?

ceux qui disent: « Notre langue nous donne la puissance! Nous avons la parole, qui sera maître de nous? »

5 Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo.

Pour le pauvre opprimé, et l'indigent qui soupire, à cette heure je me lève, dit l'Éternel, et je leur donnerai le secours auquel ils aspirent.

6 Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované.

Les paroles de l'Éternel sont pures, comme l'argent qu'au creuset l'on dégage de terre, et purifie sept fois.

7 Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky.

Toi-même, ô Éternel, tu les garderas, tu les protégeras contre cette race à jamais.

8 Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými.

Que partout les impies se promènent, comme quand la tempête se lève sur les hommes!