Žalmy 12

1 Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův. Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských.

Til Sangmesteren. Efter den ottende. En Salme af David.

2 Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí.

HERRE, hjælp, thi de fromme er borte, svundet er Troskab blandt Menneskens Børn;

3 Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný,

de taler Løgn, den ene til den anden, med svigefulde Læber og tvedelt Hjerte.

4 Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?

Hver svigefuld Læbe udrydde HERREN, den Tunge, der taler store Ord,

5 Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo.

dem, som siger: »Vor Tunge gør os stærke, vore Læber er med os, hvo er vor Herre?«

6 Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované.

»For armes Nød og fattiges Suk vil jeg nu staa op«, siger HERREN, »jeg frelser den, som man blæser ad.«

7 Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky.

HERRENS Ord er rene Ord, det pure, syvfold lutrede Sølv.

8 Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými.

HERRE, du vogter os, værner os evigt mod denne Slægt. De gudløse færdes frit overalt, naar Skarn ophøjes blandt Menneskens Børn.