Žalmy 119
1 Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.
Salige äro de som utan vank lefva, de som i Herrans lag vandra.
2 Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.
Salige äro de som hans vittnesbörd hålla; de som af allo hjerta söka honom.
3 Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.
Ty de som på hans vägom vandra, de göra intet ondt.
4 Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.
Du hafver budit, att hålla dina befallningar fliteliga.
5 Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.
O! att mitt lif hölle dina rätter med fullt allvar.
6 Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.
När jag skådar uppå all din bud, så kommer jag icke på skam.
7 Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.
Jag tackar dig af rätt hjerta, att du lärer mig dina rättfärdighets rätter.
8 Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.
Dina rätter vill jag hålla; öfvergif mig dock aldrig.
9 Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.
Huru skall en yngling sin väg ostraffeliga gå? När han håller sig efter din ord.
10 Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.
Jag söker dig af allo hjerta; Låt mig icke fela om din bud.
11 V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.
Jag behåller din ord i mitt hjerta, på det jag icke skall synda emot dig.
12 Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.
Lofvad vare du, Herre; lär mig dina rätter.
13 Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.
Jag vill med mina läppar förtälja alla dins muns rätter.
14 Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.
Jag fröjdar mig af dins vittnesbörds väg, såsom af allahanda rikedomar.
15 O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.
Jag talar det du befallt hafver, och ser på dina vägar.
16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.
Jag hafver lust till dina rätter, och förgäter icke din ord.
17 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.
Gör väl med din tjenare, att jag må lefva och hålla din ord.
18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.
Öppna mig ögonen, att jag må se under i din lag.
19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.
Jag är en gäst på jordene; fördölj icke din bud för mig.
20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.
Min själ är all sönderkrossad för trängtans skull, efter dina rätter alltid.
21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.
Du näpser de stolta; förbannade äro de som vika ifrå din bud.
22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.
Vänd ifrå mig försmädelse och föraktelse; ty jag håller din vittnesbörd.
23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.
Sitta ock Förstarna och tala emot mig; men din tjenare talar om dina rätter.
24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.
Jag hafver lust till din vittnesbörd; de äro mine rådgifvare.
25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.
Min själ ligger i stoft; vederqvick mig efter ditt ord.
26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.
Jag förtäljer mina vägar, och du bönhörer mig; lär mig dina rätter.
27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.
Undervisa mig dina befallningars väg, så vill jag tala om din under.
28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.
Jag grämer mig så att hjertat mig försmäktas; styrk mig efter ditt ord.
29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.
Vänd ifrå mig den falska vägen, och unna mig din lag.
30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.
Jag hafver utvalt sanningenes väg; dina rätter hafver jag mig föresatt.
31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.
Jag håller mig intill din vittnesbörd; Herre, låt mig icke på skam komma.
32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.
När du mitt hjerta tröstar, så löper jag dins buds väg.
33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.
Lär mig, Herre, dina rätters väg, att jag må bevara dem intill ändan.
34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.
Undervisa mig, att jag må bevara din lag, och hålla dem af allo hjerta.
35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.
För mig in på din buds stig, ty jag hafver der lust till.
36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.
Böj mitt hjerta till din vittnesbörd, och icke till girighet.
37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.
Vänd bort min ögon, att de icke se efter onyttig läro; utan vederqvick mig på dinom väg.
38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.
Låt din tjenare hålla din bud stadeliga för din ord, att jag må frukta dig.
39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.
Vänd ifrå mig den försmädelse, som jag fruktar; ty dine rätter äro lustige.
40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.
Si, jag begärar dina befallningar; vederqvick mig med dine rättfärdighet.
41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,
Herre, låt mig vederfaras dina nåd; dina hjelp efter ditt ord;
42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.
Att jag mina lastare svara må; ty jag förlåter mig uppå ditt ord.
43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.
Och tag ju icke ifrå minom mun sanningenes ord; ty jag hoppas uppå dina rätter.
44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,
Jag vill hålla din lag allstädes, alltid och evinnerliga.
45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.
Och jag vandrar i glädje; ty jag söker dina befallningar.
46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.
Jag talar om din vittnesbörd inför Konungar, och blyges intet;
47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.
Och hafver lust till din bud, och de äro mig käre;
48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.
Och lyfter mina händer upp till din bud, de mig kär äro; och talar om dina rätter.
49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.
Tänk dinom tjenare uppå ditt ord, på hvilket du låter mig hoppas.
50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.
Det är min tröst i mitt elände; ty ditt ord vederqvicker mig.
51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.
De stolte hafva deras gabberi af mig; likväl viker jag icke ifrå din lag.
52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.
Herre, när jag tänker, huru du af verldenes begynnelse dömt hafver, så varder jag tröstad.
53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj.
Jag brinner innan, för de ogudaktiges skull, som din lag öfvergifva.
54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.
Dine rätter äro min visa i mino huse.
55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.
Herre, jag tänker om nattena på ditt Namn, och håller din lag.
56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.
Det är min skatt, att jag dina befallningar håller.
57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.
Jag hafver sagt, Herre: Det skall mitt arf vara, att jag dina vägar håller.
58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.
Jag beder inför ditt ansigte af allo hjerta; var mig nådelig efter ditt ord.
59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.
Jag betraktar mina vägar, och vänder mina fötter till din vittnesbörd.
60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.
Jag skyndar mig, och dröjer intet, till att hålla din bud.
61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.
De ogudaktigas rote beröfvar mig; men jag förgäter intet din lag.
62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.
Om midnatt står jag upp, till att tacka dig för dina rättfärdighets rätter.
63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.
Jag håller mig till alla dem som frukta dig, och dina befallningar hålla.
64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.
Herre, jorden är full af dine godhet; lär mig dina rätter.
65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.
Du gör dinom tjenare godt, Herre, efter ditt ord.
66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.
Lär mig goda seder och förståndighet; ty jag tror dinom budom.
67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.
Förr än jag späkt vardt, for jag vill; men nu håller jag ditt ord.
68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.
Du äst mild och god; lär mig dina rätter.
69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.
De stolte dikta lögn öfver mig; men jag håller dina befallningar af allt hjerta.
70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.
Deras hjerta är fett vordet, såsom flott; men jag hafver lust till din lag.
71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.
Det är mig ljuft att du hafver späkt mig, att jag må lära dina rätter.
72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.
Dins muns lag är mig täckare, än mång tusend stycke guld och silfver.
73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,
Din hand hafver gjort och beredt mig; undervisa mig, att jag må lära din bud.
74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.
De som dig frukta, de se mig, och glädja sig; ty jag hoppas uppå din ord.
75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.
Herre, jag vet att dina domar äro rätte, och du hafver troliga späkt mig.
76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.
Din nåd vare min tröst, såsom du dinom tjenare lofvat hafver.
77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.
Låt mig vederfaras dina barmhertighet, att jag må lefva; ty jag hafver lust till din lag.
78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.
Ack! att de stolte måtte komma på skam, som mig med lögn nedertrycka; men jag talar om dina befallningar.
79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.
Ack! att de måtte hålla sig till mig, som dig frukta, och känna din vittnesbörd.
80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.
Mitt hjerta blifve rättsinnigt i dinom rättom, att jag icke på skam kommer.
81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.
Min själ trängtar efter dina salighet; jag hoppas uppå ditt ord.
82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?
Min ögon trängta efter ditt ord, och säga: När vill du trösta mig?
83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.
Ty jag är såsom en lägel i rök; dina rätter förgäter jag icke.
84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?
Huru länge skall din tjenare bida? När vill du dom hålla öfver mina förföljare?
85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.
De stolte grafva mig gropar, hvilka intet äro efter din lag.
86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.
Dine bud äro alltsamman sanning; de förfölja mig med lögn, hjelp mig.
87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.
De hade fulltnär förgjort mig på jordene; men jag öfvergifver icke dina befallningar.
88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.
Vederqvick mig genom dina nåd, att jag må hålla dins muns vittnesbörd.
89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.
Herre, ditt ord blifver evinnerliga, så vidt som himmelen är.
90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.
Din sanning varar i evighet; du hafver tillredt jordena, och hon blifver ståndandes.
91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.
Det blifver dagliga efter ditt ord; ty all ting måste tjena dig.
92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.
Om din lag icke hade min tröst varit, så vore jag förgången i mitt elände.
93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.
Jag vill aldrig förgäta dina befallningar; ty du vederqvicker mig med dem.
94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.
Jag är din, hjelp mig; ty jag söker dina befallningar.
95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.
De ogudaktige vakta uppå mig, att de måga förgöra mig; men jag aktar uppå din vittnesbörd,
96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.
Jag hafver på all ting en ända sett; men ditt bud är varaktigt.
97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.
Huru hafver jag din lag så kär; dageliga talar jag derom.
98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.
Du gör mig med ditt bud visare, än mina fiender äro; ty det är evinnerliga min skatt.
99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.
Jag är lärdare, än alle mine lärare; ty din vittnesbörd äro mitt tal.
100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.
Jag är förståndigare, än de gamle; ty jag håller dina befallningar.
101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.
Jag förtager minom fotom alla onda vägar, att jag må hålla din ord.
102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.
Jag viker icke ifrå dina rätter; ty du lärer mig.
103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.
Din ord äro minom mun sötare än hannog.
104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.
Ditt ord gör mig förståndigan; derföre hatar jag alla falska vägar.
105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.
Ditt ord är mina fötters lykta, och ett ljus på minom vägom.
106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.
Jag svär, och vill hållat, att jag dina rättfärdighets rätter hålla vill.
107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.
Jag är svårliga plågad; Herre, vederqvick mig efter ditt ord.
108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.
Låt dig behaga, Herre, mins muns välviljoga offer, och lär mig dina rätter.
109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.
Jag bär mina själ i mina händer alltid, och jag förgäter icke din lag.
110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.
De ogudaktige sätta mig snaror; men jag far icke vill ifrå dina befallningar.
111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.
Din vittnesbörd äro mitt eviga arf; ty de äro mins hjertas fröjd.
112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.
Jag böjer mitt hjerta till att göra efter dina rätter alltid och evinnerliga.
113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.
Jag hatar de ostadiga andar, och älskar din lag.
114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.
Du äst mitt beskärm och sköld; jag hoppas uppå ditt ord.
115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.
Viker ifrå mig, I onde; jag vill hålla min Guds bud.
116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.
Uppehåll mig igenom ditt ord, att jag må lefva; och låt mig icke på skam komma med mitt hopp.
117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.
Stärk mig, att jag må blifva salig; så vill jag alltid lust hafva till dina rätter.
118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.
Du förtrampar alla dem som villa gå om dina rätter; ty deras bedrägeri är alltsammans lögn.
119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.
Du bortkastar alla ogudaktiga på jordene som slagg; derföre älskar jag din vittnesbörd.
120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.
Jag fruktar mig för dig, så att mitt kött skälfver; och förskräcker mig for dina rätter.
121 Ajin Èiním soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.
Jag aktar uppå rätt och rättfärdighet; öfvergif mig icke dem som mig öfvervåld göra vilja.
122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
Beskärma du din tjenare, och tröst honom, att de stolte icke göra mig öfvervåld.
123 Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.
Mina ögon trängta efter dina salighet, och efter dine rättfärdighets ord.
124 Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.
Handla med dinom tjenare efter dina nåd; och lär mig dina rätter.
125 Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.
Jag är din tjenare; undervisa mig, att jag må känna din vittnesbörd.
126 Èasť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.
Det är tid, att Herren gör der något till; de hafva omintetgjort din lag.
127 Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.
Derföre älskar jag din bud, öfver guld och öfver fint guld.
128 A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.
Derföre håller jag rätt fram i alla dina befallningar; jag hatar allan falskan väg.
129 Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.
Underliga äro din vittnesbörd, derföre håller dem min själ.
130 Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.
När ditt ord uppenbaradt varder, så fröjdar det, och gör de enfaldiga visa.
131 Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.
Jag öppnar min mun, och begärar din bud; ty mig längtar efter dem.
132 Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.
Vänd dig till mig, och var mig nådelig, såsom du plägar göra dem som ditt Namn älska.
133 Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.
Låt min gång viss vara i dino orde, och låt ingen orätt öfver mig råda.
134 Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.
Förlös mig ifrå menniskors orätt; så vill jag hålla dina befallningar.
135 Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.
Låt ditt ansigte lysa öfver din tjenare, och lär mig dina rätter.
136 Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.
Mine ögon flyta med vatten, att man icke håller din lag.
137 Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.
Herre, du äst rättfärdig, och rätt är ditt ord.
138 Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.
Du hafver dina rättfärdighets vittnesbörd, och sanningena hårdeliga budit.
139 Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.
Jag hafver när harmats till döds, att mine ovänner hafva din ord förgätit.
140 Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.
Ditt ord är väl bepröfvadt, och din tjenare hafver det kärt.
141 Maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.
Jag är ringa och föraktad; men jag förgäter icke dina befallningar.
142 Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.
Din rättfärdighet är en evig rättfärdighet, och din lag är sanning.
143 Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.
Ångest och nöd hafva drabbat uppå mig; men jag hafver lust till din bud.
144 Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.
Dins vittnesbörds rättfärdighet är evig; undervisa mig, så lefver jag.
145 Koph Z celého srdce volám, vyslyšiš mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.
Jag ropar af allo hjerta, bönhör mig, Herre, att jag må hålla dina rätter.
146 K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.
Jag ropar till dig, hjelp mig, att jag må hålla din vittnesbörd.
147 Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.
Jag kommer bittida, och ropar; uppå ditt ord hoppas jag.
148 Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.
Jag vakar bittida upp, att jag må handla om din ord.
149 Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.
Hör mina röst efter dina nåde: Herre, vederqvick mig efter dina rätter.
150 Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.
Mine arge förföljare vilja till mig, och äro långt ifrå din lag.
151 Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.
Herre, du äst hardt när, och din bud äro alltsamman sanning.
152 Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.
Men jag vet det långt tillförene, att du din vittnesbörd evinnerliga grundat hafver.
153 Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.
Se uppå mitt elände, och fräls mig; hjelp mig ut; förty jag förgäter icke din lag.
154 Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.
Uträtta min sak, och förlossa mig; vederqvick mig igenom ditt ord.
155 Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.
Saligheten är långt ifrå de ogudaktiga; ty de akta intet dina rätter.
156 Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.
Herre, din barmhertighet är stor; vederqvick mig efter dina rätter.
157 Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.
Mine förföljare och ovänner äro månge; men jag viker icke ifrå din vittnesbörd.
158 Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.
Jag ser de föraktare, och det gör mig ondt, att de icke hålla din ord.
159 Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.
Si, jag älskar dina befallningar; Herre, vederqvick mig efter din nåd.
160 Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.
Ditt ord hafver af begynnelsen varit sanning; alle dine rättfärdighets rätter vara evinnerliga.
161 Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.
Förstarna förfölja mig utan sak, och mitt hjerta fruktar sig för din ord.
162 Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.
Jag gläder mig öfver din ord, såsom en den stort byte får.
163 Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.
Lögnene är jag hätsk, och stygges dervid, men din lag hafver jag kär.
164 Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.
Jag lofvar dig sju resor om dagen, för dine rättfärdighets rätters skull.
165 Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.
Stor frid hafva de som din lag älska, och de skola icke stappla.
166 Očekávám na spasení tvé, Hospodine, a přikázaní tvá vykonávám.
Herre, jag väntar efter din salighet, och gör efter din bud.
167 Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.
Min själ håller din vittnesbörd, och hafver dem mycket kär.
168 Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.
Jag håller dina befallningar, och dina vittnesbörder; ty alle mine vägar äro för dig.
169 Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.
Herre, låt min klagan för dig komma; undervisa mig efter ditt ord.
170 Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.
Låt mina bön komma för dig; fräls mig efter ditt ord.
171 I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.
Mine läppar skola lofva, när du lärer mig dina rätter.
172 Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.
Min tunga skall tala om ditt ord; ty all din bud äro rätt.
173 Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.
Låt dina hand vara mig biståndiga; ty jag hafver utkorat dina befallningar.
174 Toužím po spasení tvém, Hospodine, a zákon tvůj jest rozkoš má.
Herre, jag längtar efter din salighet, och hafver lust till din lag.
175 Živa bude duše má, a bude tě chváliti, a soudové tvoji budou mi na pomoc.
Låt mina själ lefva, att hon må lofva dig, och dine rätter hjelpa mig.
176 Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.
Jag är såsom ett villfarande och borttappadt får; sök din tjenare, ty jag förgäter icke din bud.
