Žalmy 119
1 Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.
Salige er de hvis vei er ulastelig, som vandrer i Herrens lov.
2 Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.
Salige er de som tar vare på hans vidnesbyrd, som søker ham av hele sitt hjerte
3 Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.
og ikke gjør urett, men vandrer på hans veier.
4 Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.
Du har gitt dine befalinger forat en skal holde dem nøie.
5 Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.
O, at mine veier måtte bli faste, så jeg holder dine forskrifter!
6 Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.
Da skal jeg ikke bli til skamme når jeg gir akt på alle dine bud.
7 Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.
Jeg vil prise dig i hjertets opriktighet når jeg lærer din rettferdighets lover å kjenne.
8 Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.
Dine forskrifter vil jeg holde; du må ikke rent forlate mig!
9 Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.
Hvorved skal den unge holde sin sti ren? Ved å holde sig efter ditt ord.
10 Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.
Av hele mitt hjerte har jeg søkt dig; la mig ikke fare vill fra dine bud!
11 V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.
I mitt hjerte har jeg gjemt ditt ord forat jeg ikke skal synde imot dig.
12 Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.
Lovet være du, Herre! Lær mig dine forskrifter!
13 Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.
Med mine leber har jeg forkynt alle lover fra din munn.
14 Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.
Over dine vidnesbyrds vei har jeg gledet mig, som over all rikdom.
15 O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.
På dine befalinger vil jeg grunde og tenke på dine stier.
16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.
I dine forskrifter forlyster jeg mig, jeg glemmer ikke ditt ord.
17 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.
Gjør vel imot din tjener, så jeg kan leve! Da vil jeg holde ditt ord.
18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.
Lat op mine øine, så jeg kan skue de underfulle ting i din lov!
19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.
Jeg er en gjest på jorden; skjul ikke dine bud for mig!
20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.
Min sjel er knust, så jeg lenges efter dine lover til enhver tid.
21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.
Du har truet de overmodige, de forbannede, som farer vill fra dine bud.
22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.
Ta skam og forakt bort fra mig! For jeg har tatt vare på dine vidnesbyrd.
23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.
Fyrster har også sittet og talt sammen imot mig; din tjener grunder på dine forskrifter.
24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.
Dine vidnesbyrd er også min lyst; de er mine rådgivere.
25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.
Min sjel er nedtrykt i støvet; hold mig i live efter ditt ord!
26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.
Jeg fortalte dig mine veier, og du svarte mig; lær mig dine forskrifter!
27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.
La mig forstå dine befalingers vei! Så vil jeg grunde på dine undergjerninger.
28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.
Min sjel gråter av sorg; reis mig op efter ditt ord!
29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.
Vend løgnens vei bort fra mig, og unn mig din lov!
30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.
Trofasthets vei har jeg utvalgt, dine lover har jeg satt for mig.
31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.
Jeg henger ved dine vidnesbyrd; Herre, la mig ikke bli til skamme!
32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.
Dine buds vei vil jeg løpe; for du frir mitt hjerte fra angst.
33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.
Lær mig, Herre, dine forskrifters vei! Så vil jeg ta vare på den inntil enden.
34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.
Lær mig! Så vil jeg ta vare på din lov og holde den av hele mitt hjerte.
35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.
Led mig frem på dine buds sti! For i den har jeg min lyst.
36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.
Bøi mitt hjerte til dine vidnesbyrd og ikke til vinning!
37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.
Vend mine øine bort fra å se efter tomhet, hold mig i live på din vei!
38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.
Opfyll for din tjener ditt ord, som er for dem som frykter dig!
39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.
Ta bort min vanære, som jeg frykter for! For dine lover er gode.
40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.
Se, jeg lenges efter dine befalinger; hold mig i live ved din rettferdighet!
41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,
La dine nådegjerninger, Herre, komme over mig, din frelse efter ditt ord!
42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.
Jeg vil gi den svar som håner mig; for jeg setter min lit til ditt ord.
43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.
Ta ikke sannhets ord så rent bort fra min munn! For jeg bier på dine dommer.
44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,
Jeg vil holde din lov stadig, evindelig og alltid.
45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.
La mig vandre i fritt rum! For jeg spør efter dine befalinger.
46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.
Jeg vil tale om dine vidnesbyrd for konger og skal ikke bli til skamme.
47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.
Jeg har min lyst i dine bud, som jeg elsker.
48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.
Jeg løfter mine hender til dine bud, som jeg elsker, og jeg vil grunde på dine forskrifter.
49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.
Kom i hu ordet til din tjener, fordi du har gitt mig håp!
50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.
Det er min trøst i min elendighet at ditt ord har holdt mig i live.
51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.
De overmodige har spottet mig såre; fra din lov er jeg ikke avveket.
52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.
Jeg kom dine dommer fra evighet i hu, Herre, og jeg blev trøstet.
53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj.
En brennende harme har grepet mig over de ugudelige, som forlater din lov.
54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.
Dine forskrifter er blitt mine lovsanger i min utlendighets hus.
55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.
Jeg kom om natten ditt navn i hu, Herre, og jeg holdt din lov.
56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.
Dette blev mig gitt: at jeg har tatt vare på dine befalinger.
57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.
Herren er min del, sa jeg, idet jeg holdt dine ord.
58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.
Jeg bønnfalt dig av hele mitt hjerte: Vær mig nådig efter ditt ord!
59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.
Jeg eftertenkte mine veier og vendte mine føtter til dine vidnesbyrd.
60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.
Jeg hastet og ventet ikke med å holde dine bud.
61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.
De ugudeliges strikker har omspent mig, din lov har jeg ikke glemt.
62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.
Midt om natten står jeg op for å prise dig for din rettferdighets lover.
63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.
Jeg holder mig til alle dem som frykter dig, og som holder dine befalinger.
64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.
Jorden er full av din miskunnhet, Herre; lær mig dine forskrifter!
65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.
Du har gjort vel imot din tjener, Herre, efter ditt ord.
66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.
Lær mig god skjønnsomhet og kunnskap! For jeg tror på dine bud.
67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.
Før jeg blev ydmyket, fór jeg vill; men nu holder jeg ditt ord.
68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.
Du er god og gjør godt; lær mig dine forskrifter!
69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.
De overmodige har spunnet løgn sammen imot mig; jeg holder dine befalinger av hele mitt hjerte.
70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.
Deres hjerte er som en fettklump; jeg har min lyst i din lov.
71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.
Det var mig godt at jeg blev ydmyket, forat jeg kunde lære dine forskrifter.
72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.
Din munns lov er mig bedre enn tusen stykker gull og sølv.
73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,
Dine hender har skapt mig og gjort mig; gi mig forstand, forat jeg må lære dine bud!
74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.
De som frykter dig, skal se mig og glede sig; for jeg venter på ditt ord.
75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.
Jeg vet, Herre, at dine dommer er rettferdighet, og i trofasthet har du ydmyket mig.
76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.
La din miskunnhet være mig til trøst efter ditt ord til din tjener!
77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.
La din miskunnhet komme over mig, forat jeg kan leve! For din lov er min lyst.
78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.
La de overmodige bli til skamme! For de har trykket mig ned uten årsak; jeg grunder på dine befalinger.
79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.
La dem vende tilbake til mig, de som frykter dig og kjenner dine vidnesbyrd!
80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.
La mitt hjerte være fullkomment i dine forskrifter, forat jeg ikke skal bli til skamme!
81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.
Min sjel vansmekter av lengsel efter din frelse; jeg venter på ditt ord.
82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?
Mine øine vansmekter av lengsel efter ditt ord idet jeg sier: Når vil du trøste mig?
83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.
For jeg er som en skinnsekk i røk; dine forskrifter glemmer jeg ikke.
84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?
Hvor mange er vel din tjeners dager? Når vil du holde dom over mine forfølgere?
85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.
De overmodige har gravd graver for mig, de som ikke skikker sig efter din lov.
86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.
Alle dine bud er trofasthet; uten årsak forfølger de mig; hjelp mig!
87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.
På lite nær har de tilintetgjort mig i landet; men jeg har ikke forlatt dine befalinger.
88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.
Hold mig i live efter din miskunnhet! Så vil jeg ta vare på din munns vidnesbyrd.
89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.
Til evig tid, Herre, står ditt ord fast i himmelen.
90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.
Fra slekt til slekt varer din trofasthet; du grunnfestet jorden, og den stod der.
91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.
Til å utføre dine dommer står de der enn idag; for alle ting er dine tjenere.
92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.
Dersom din lov ikke hadde vært min lyst, var jeg omkommet i min elendighet.
93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.
Til evig tid skal jeg ikke glemme dine befalinger; for ved dem har du holdt mig i live.
94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.
Din er jeg, frels mig! For jeg har søkt dine befalinger.
95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.
De ugudelige har bidd på mig for å ødelegge mig; jeg gir akt på dine vidnesbyrd.
96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.
På all fullkommenhet har jeg sett en ende, men ditt bud strekker sig såre vidt.
97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.
Hvor jeg har din lov kjær! Hele dagen grunder jeg på den.
98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.
Dine bud gjør mig visere enn mine fiender; for til evig tid eier jeg dem.
99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.
Jeg er blitt klokere enn alle mine lærere; for jeg grunder på dine vidnesbyrd.
100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.
Jeg er forstandigere enn de gamle; for jeg har tatt vare på dine befalinger.
101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.
Fra enhver ond sti har jeg holdt mine føtter borte forat jeg kunde holde ditt ord.
102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.
Fra dine lover er jeg ikke avveket; for du har lært mig.
103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.
Hvor dine ord er søte for min gane, mere enn honning for min munn!
104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.
Av dine befalinger får jeg forstand; derfor hater jeg all løgnens sti.
105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.
Ditt ord er en lykte for min fot og et lys for min sti.
106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.
Jeg har svoret, og jeg har holdt det, å ta vare på din rettferdighets lover.
107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.
Jeg er såre nedbøiet; Herre, hold mig i live efter ditt ord!
108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.
La min munns frivillige offere tekkes dig, Herre, og lær mig dine lover!
109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.
Jeg går alltid med livet i hendene, men din lov har jeg ikke glemt.
110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.
De ugudelige har lagt snare for mig, men jeg har ikke forvillet mig fra dine befalinger.
111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.
Jeg har fått dine vidnesbyrd i eie evindelig; for de er mitt hjertes glede.
112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.
Jeg har bøiet mitt hjerte til å gjøre efter dine forskrifter evindelig, inntil enden.
113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.
De tvesinnede hater jeg, men din lov elsker jeg.
114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.
Du er mitt skjul og mitt skjold, jeg venter på ditt ord.
115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.
Vik fra mig, I som gjør ondt, forat jeg må holde min Guds bud!
116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.
Hold mig oppe efter ditt ord, forat jeg kan leve, og la mig ikke bli til skamme med mitt håp!
117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.
Støtt mig, så jeg må bli frelst! Da vil jeg alltid skue med lyst på dine forskrifter.
118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.
Du akter for intet alle dem som farer vill fra dine forskrifter; for deres svik er forgjeves.
119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.
Som slagg bortrydder du alle ugudelige på jorden; derfor elsker jeg dine vidnesbyrd.
120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.
Av redsel for dig gyser min kropp, og jeg frykter for dine dommer.
121 Ajin Èiním soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.
Jeg har gjort rett og rettferdighet; du vil ikke overgi mig til dem som undertrykker mig.
122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
Gå i borgen for din tjener, forat det kan gå ham vel! La ikke de overmodige undertrykke mig!
123 Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.
Mine øine vansmekter av lengsel efter din frelse og efter din rettferdighets ord.
124 Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.
Gjør med din tjener efter din miskunnhet, og lær mig dine forskrifter!
125 Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.
Jeg er din tjener; lær mig, så jeg kan kjenne dine vidnesbyrd!
126 Èasť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.
Det er tid for Herren å gripe inn; de har brutt din lov.
127 Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.
Derfor elsker jeg dine bud mere enn gull, ja mere enn fint gull.
128 A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.
Derfor holder jeg alle befalinger om alle ting for å være rette; jeg hater all løgnens sti.
129 Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.
Underfulle er dine vidnesbyrd; derfor tar min sjel vare på dem.
130 Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.
Dine ords åpenbaring oplyser, den gjør enfoldige forstandige.
131 Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.
Jeg åpnet min munn og sukket av lengsel; for jeg stundet efter dine bud.
132 Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.
Vend dig til mig og vær mig nådig, som rett er mot dem som elsker ditt navn!
133 Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.
Gjør mine trin faste ved ditt ord, og la ingen urett herske over mig!
134 Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.
Forløs mig fra menneskers vold! Så vil jeg holde dine befalinger.
135 Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.
La ditt åsyn lyse for din tjener, og lær mig dine forskrifter!
136 Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.
Mine øine flyter bort i vannstrømmer over dem som ikke holder din lov.
137 Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.
Du er rettferdig, Herre, og dine dommer er rettvise.
138 Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.
Du har fastsatt dine vidnesbyrd i rettferdighet og stor trofasthet.
139 Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.
Min nidkjærhet har fortært mig, fordi mine motstandere har glemt dine ord.
140 Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.
Ditt ord er vel renset, og din tjener elsker det.
141 Maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.
Jeg er liten og foraktet; jeg har ikke glemt dine befalinger.
142 Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.
Din rettferdighet er en evig rettferdighet, og din lov er sannhet.
143 Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.
Nød og trengsel fant mig; dine bud er min lyst.
144 Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.
Dine vidnesbyrd er rettferdige til evig tid; lær mig, forat jeg kan leve!
145 Koph Z celého srdce volám, vyslyšiš mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.
Jeg roper av hele mitt hjerte; svar mig, Herre! Jeg vil ta vare på dine forskrifter.
146 K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.
Jeg roper til dig, frels mig! Så vil jeg holde dine vidnesbyrd.
147 Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.
Jeg var årle oppe i morgenlysningen og ropte om hjelp; jeg ventet på dine ord.
148 Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.
Mine øine var oppe før nattevaktene, forat jeg kunde grunde på ditt ord.
149 Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.
Hør min røst efter din miskunnhet! Herre, hold mig i live efter dine lover!
150 Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.
De er kommet nær som jager efter ugjerning; fra din lov er de kommet langt bort.
151 Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.
Du er nær, Herre, og alle dine bud er sannhet.
152 Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.
For lenge siden vet jeg av dine vidnesbyrd at du har grunnet dem for evig tid.
153 Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.
Se min elendighet og utfri mig! For jeg har ikke glemt din lov.
154 Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.
Før min sak og forløs mig, hold mig i live efter ditt ord!
155 Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.
Frelse er langt borte fra de ugudelige; for de søker ikke dine forskrifter.
156 Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.
Din miskunnhet er stor, Herre; hold mig i live efter dine dommer!
157 Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.
Mange er mine forfølgere og mine motstandere; jeg er ikke avveket fra dine vidnesbyrd.
158 Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.
Jeg så de troløse og vemmedes, dem som ikke holdt ditt ord.
159 Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.
Se at jeg har elsket dine befalinger! Herre, hold mig i live efter din miskunnhet!
160 Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.
Summen av ditt ord er sannhet, og til evig tid står all din rettferdighets lov fast.
161 Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.
Fyrster forfulgte mig uten årsak, men mitt hjerte fryktet for dine ord.
162 Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.
Jeg gleder mig over ditt ord som en som finner meget bytte.
163 Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.
Løgn har jeg hatet og avskydd, din lov har jeg elsket.
164 Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.
Syv ganger om dagen har jeg prist dig for din rettferdighets lover.
165 Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.
Megen fred har de som elsker din lov, og det er ikke noget anstøt for dem.
166 Očekávám na spasení tvé, Hospodine, a přikázaní tvá vykonávám.
Jeg har ventet på din frelse, Herre, og jeg har holdt dine bud.
167 Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.
Min sjel har holdt dine vidnesbyrd, og jeg elsket dem såre.
168 Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.
Jeg har holdt dine befalinger og dine vidnesbyrd; for alle mine veier er for ditt åsyn.
169 Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.
La mitt klagerop komme nær for ditt åsyn, Herre! Lær mig efter ditt ord!
170 Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.
La min inderlige bønn komme for ditt åsyn! Frels mig efter ditt ord!
171 I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.
Mine leber skal flyte over av lovsang; for du lærer mig dine forskrifter.
172 Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.
Min tunge skal synge om ditt ord; for alle dine bud er rettferdighet.
173 Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.
La din hånd være mig til hjelp! For jeg har utvalgt dine befalinger.
174 Toužím po spasení tvém, Hospodine, a zákon tvůj jest rozkoš má.
Jeg lenges efter din frelse, Herre, og din lov er min lyst.
175 Živa bude duše má, a bude tě chváliti, a soudové tvoji budou mi na pomoc.
La min sjel leve og love dig, og la dine dommer hjelpe mig!
176 Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.
Jeg har faret vill; opsøk din tjener som et tapt får! for jeg har ikke glemt dine bud.
