Žalmy 119
1 Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.
Alleluja. [Aleph Beati immaculati in via, qui ambulant in lege Domini.
2 Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.
Beati qui scrutantur testimonia ejus; in toto corde exquirunt eum.
3 Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.
Non enim qui operantur iniquitatem in viis ejus ambulaverunt.
4 Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.
Tu mandasti mandata tua custodiri nimis.
5 Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.
Utinam dirigantur viæ meæ ad custodiendas justificationes tuas.
6 Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.
Tunc non confundar, cum perspexero in omnibus mandatis tuis.
7 Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.
Confitebor tibi in directione cordis, in eo quod didici judicia justitiæ tuæ.
8 Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.
Justificationes tuas custodiam; non me derelinquas usquequaque.
9 Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.
Beth In quo corrigit adolescentior viam suam? in custodiendo sermones tuos.
10 Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.
In toto corde meo exquisivi te; ne repellas me a mandatis tuis.
11 V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.
In corde meo abscondi eloquia tua, ut non peccem tibi.
12 Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.
Benedictus es, Domine; doce me justificationes tuas.
13 Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.
In labiis meis pronuntiavi omnia judicia oris tui.
14 Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.
In via testimoniorum tuorum delectatus sum, sicut in omnibus divitiis.
15 O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.
In mandatis tuis exercebor, et considerabo vias tuas.
16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.
In justificationibus tuis meditabor: non obliviscar sermones tuos.
17 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.
Ghimel Retribue servo tuo, vivifica me, et custodiam sermones tuos.
18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.
Revela oculos meos, et considerabo mirabilia de lege tua.
19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.
Incola ego sum in terra: non abscondas a me mandata tua.
20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.
Concupivit anima mea desiderare justificationes tuas in omni tempore.
21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.
Increpasti superbos; maledicti qui declinant a mandatis tuis.
22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.
Aufer a me opprobrium et contemptum, quia testimonia tua exquisivi.
23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.
Etenim sederunt principes, et adversum me loquebantur; servus autem tuus exercebatur in justificationibus tuis.
24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.
Nam et testimonia tua meditatio mea est, et consilium meum justificationes tuæ.
25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.
Daleth Adhæsit pavimento anima mea: vivifica me secundum verbum tuum.
26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.
Vias meas enuntiavi, et exaudisti me; doce me justificationes tuas.
27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.
Viam justificationum tuarum instrue me, et exercebor in mirabilibus tuis.
28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.
Dormitavit anima mea præ tædio: confirma me in verbis tuis.
29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.
Viam iniquitatis amove a me, et de lege tua miserere mei.
30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.
Viam veritatis elegi; judicia tua non sum oblitus.
31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.
Adhæsi testimoniis tuis, Domine; noli me confundere.
32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.
Viam mandatorum tuorum cucurri, cum dilatasti cor meum.
33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.
He Legem pone mihi, Domine, viam justificationum tuarum, et exquiram eam semper.
34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.
Da mihi intellectum, et scrutabor legem tuam, et custodiam illam in toto corde meo.
35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.
Deduc me in semitam mandatorum tuorum, quia ipsam volui.
36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.
Inclina cor meum in testimonia tua, et non in avaritiam.
37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.
Averte oculos meos, ne videant vanitatem; in via tua vivifica me.
38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.
Statue servo tuo eloquium tuum in timore tuo.
39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.
Amputa opprobrium meum quod suspicatus sum, quia judicia tua jucunda.
40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.
Ecce concupivi mandata tua: in æquitate tua vivifica me.
41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,
Vau Et veniat super me misericordia tua, Domine; salutare tuum secundum eloquium tuum.
42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.
Et respondebo exprobrantibus mihi verbum, quia speravi in sermonibus tuis.
43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.
Et ne auferas de ore meo verbum veritatis usquequaque, quia in judiciis tuis supersperavi.
44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,
Et custodiam legem tuam semper, in sæculum et in sæculum sæculi.
45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.
Et ambulabam in latitudine, quia mandata tua exquisivi.
46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.
Et loquebar in testimoniis tuis in conspectu regum, et non confundebar.
47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.
Et meditabar in mandatis tuis, quæ dilexi.
48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.
Et levavi manus meas ad mandata tua, quæ dilexi, et exercebar in justificationibus tuis.
49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.
Zain Memor esto verbi tui servo tuo, in quo mihi spem dedisti.
50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.
Hæc me consolata est in humilitate mea, quia eloquium tuum vivificavit me.
51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.
Superbi inique agebant usquequaque; a lege autem tua non declinavi.
52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.
Memor fui judiciorum tuorum a sæculo, Domine, et consolatus sum.
53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj.
Defectio tenuit me, pro peccatoribus derelinquentibus legem tuam.
54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.
Cantabiles mihi erant justificationes tuæ in loco peregrinationis meæ.
55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.
Memor fui nocte nominis tui, Domine, et custodivi legem tuam.
56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.
Hæc facta est mihi, quia justificationes tuas exquisivi.
57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.
Heth Portio mea, Domine, dixi custodire legem tuam.
58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.
Deprecatus sum faciem tuam in toto corde meo; miserere mei secundum eloquium tuum.
59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.
Cogitavi vias meas, et converti pedes meos in testimonia tua.
60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.
Paratus sum, et non sum turbatus, ut custodiam mandata tua.
61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.
Funes peccatorum circumplexi sunt me, et legem tuam non sum oblitus.
62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.
Media nocte surgebam ad confitendum tibi, super judicia justificationis tuæ.
63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.
Particeps ego sum omnium timentium te, et custodientium mandata tua.
64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.
Misericordia tua, Domine, plena est terra; justificationes tuas doce me.
65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.
Teth Bonitatem fecisti cum servo tuo, Domine, secundum verbum tuum.
66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.
Bonitatem, et disciplinam, et scientiam doce me, quia mandatis tuis credidi.
67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.
Priusquam humiliarer ego deliqui: propterea eloquium tuum custodivi.
68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.
Bonus es tu, et in bonitate tua doce me justificationes tuas.
69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.
Multiplicata est super me iniquitas superborum; ego autem in toto corde meo scrutabor mandata tua.
70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.
Coagulatum est sicut lac cor eorum; ego vero legem tuam meditatus sum.
71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.
Bonum mihi quia humiliasti me, ut discam justificationes tuas.
72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.
Bonum mihi lex oris tui, super millia auri et argenti.
73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,
Jod Manus tuæ fecerunt me, et plasmaverunt me: da mihi intellectum, et discam mandata tua.
74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.
Qui timent te videbunt me et lætabuntur, quia in verba tua supersperavi.
75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.
Cognovi, Domine, quia æquitas judicia tua, et in veritate tua humiliasti me.
76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.
Fiat misericordia tua ut consoletur me, secundum eloquium tuum servo tuo.
77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.
Veniant mihi miserationes tuæ, et vivam, quia lex tua meditatio mea est.
78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.
Confundantur superbi, quia injuste iniquitatem fecerunt in me; ego autem exercebor in mandatis tuis.
79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.
Convertantur mihi timentes te, et qui noverunt testimonia tua.
80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.
Fiat cor meum immaculatum in justificationibus tuis, ut non confundar.
81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.
Caph Defecit in salutare tuum anima mea, et in verbum tuum supersperavi.
82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?
Defecerunt oculi mei in eloquium tuum, dicentes: Quando consolaberis me?
83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.
Quia factus sum sicut uter in pruina; justificationes tuas non sum oblitus.
84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?
Quot sunt dies servi tui? quando facies de persequentibus me judicium?
85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.
Narraverunt mihi iniqui fabulationes, sed non ut lex tua.
86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.
Omnia mandata tua veritas: inique persecuti sunt me, adjuva me.
87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.
Paulominus consummaverunt me in terra; ego autem non dereliqui mandata tua.
88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.
Secundum misericordiam tuam vivifica me, et custodiam testimonia oris tui.
89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.
Lamed In æternum, Domine, verbum tuum permanet in cælo.
90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.
In generationem et generationem veritas tua; fundasti terram, et permanet.
91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.
Ordinatione tua perseverat dies, quoniam omnia serviunt tibi.
92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.
Nisi quod lex tua meditatio mea est, tunc forte periissem in humilitate mea.
93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.
In æternum non obliviscar justificationes tuas, quia in ipsis vivificasti me.
94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.
Tuus sum ego; salvum me fac: quoniam justificationes tuas exquisivi.
95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.
Me exspectaverunt peccatores ut perderent me; testimonia tua intellexi.
96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.
Omnis consummationis vidi finem, latum mandatum tuum nimis.
97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.
Mem Quomodo dilexi legem tuam, Domine! tota die meditatio mea est.
98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.
Super inimicos meos prudentem me fecisti mandato tuo, quia in æternum mihi est.
99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.
Super omnes docentes me intellexi, quia testimonia tua meditatio mea est.
100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.
Super senes intellexi, quia mandata tua quæsivi.
101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.
Ab omni via mala prohibui pedes meos, ut custodiam verba tua.
102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.
A judiciis tuis non declinavi, quia tu legem posuisti mihi.
103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.
Quam dulcia faucibus meis eloquia tua! super mel ori meo.
104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.
A mandatis tuis intellexi; propterea odivi omnem viam iniquitatis.
105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.
Nun Lucerna pedibus meis verbum tuum, et lumen semitis meis.
106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.
Juravi et statui custodire judicia justitiæ tuæ.
107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.
Humiliatus sum usquequaque, Domine; vivifica me secundum verbum tuum.
108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.
Voluntaria oris mei beneplacita fac, Domine, et judicia tua doce me.
109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.
Anima mea in manibus meis semper, et legem tuam non sum oblitus.
110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.
Posuerunt peccatores laqueum mihi, et de mandatis tuis non erravi.
111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.
Hæreditate acquisivi testimonia tua in æternum, quia exsultatio cordis mei sunt.
112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.
Inclinavi cor meum ad faciendas justificationes tuas in æternum, propter retributionem.
113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.
Samech Iniquos odio habui, et legem tuam dilexi.
114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.
Adjutor et susceptor meus es tu, et in verbum tuum supersperavi.
115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.
Declinate a me, maligni, et scrutabor mandata Dei mei.
116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.
Suscipe me secundum eloquium tuum, et vivam, et non confundas me ab exspectatione mea.
117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.
Adjuva me, et salvus ero, et meditabor in justificationibus tuis semper.
118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.
Sprevisti omnes discedentes a judiciis tuis, quia injusta cogitatio eorum.
119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.
Prævaricantes reputavi omnes peccatores terræ; ideo dilexi testimonia tua.
120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.
Confige timore tuo carnes meas; a judiciis enim tuis timui.
121 Ajin Èiním soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.
Ain Feci judicium et justitiam: non tradas me calumniantibus me.
122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
Suscipe servum tuum in bonum: non calumnientur me superbi.
123 Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.
Oculi mei defecerunt in salutare tuum, et in eloquium justitiæ tuæ.
124 Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.
Fac cum servo tuo secundum misericordiam tuam, et justificationes tuas doce me.
125 Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.
Servus tuus sum ego: da mihi intellectum, ut sciam testimonia tua.
126 Èasť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.
Tempus faciendi, Domine: dissipaverunt legem tuam.
127 Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.
Ideo dilexi mandata tua super aurum et topazion.
128 A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.
Propterea ad omnia mandata tua dirigebar; omnem viam iniquam odio habui.
129 Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.
Phe Mirabilia testimonia tua: ideo scrutata est ea anima mea.
130 Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.
Declaratio sermonum tuorum illuminat, et intellectum dat parvulis.
131 Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.
Os meum aperui, et attraxi spiritum: quia mandata tua desiderabam.
132 Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.
Aspice in me, et miserere mei, secundum judicium diligentium nomen tuum.
133 Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.
Gressus meos dirige secundum eloquium tuum, et non dominetur mei omnis injustitia.
134 Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.
Redime me a calumniis hominum ut custodiam mandata tua.
135 Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.
Faciem tuam illumina super servum tuum, et doce me justificationes tuas.
136 Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.
Exitus aquarum deduxerunt oculi mei, quia non custodierunt legem tuam.
137 Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.
Sade Justus es, Domine, et rectum judicium tuum.
138 Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.
Mandasti justitiam testimonia tua, et veritatem tuam nimis.
139 Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.
Tabescere me fecit zelus meus, quia obliti sunt verba tua inimici mei.
140 Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.
Ignitum eloquium tuum vehementer, et servus tuus dilexit illud.
141 Maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.
Adolescentulus sum ego et contemptus; justificationes tuas non sum oblitus.
142 Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.
Justitia tua, justitia in æternum, et lex tua veritas.
143 Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.
Tribulatio et angustia invenerunt me; mandata tua meditatio mea est.
144 Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.
Æquitas testimonia tua in æternum: intellectum da mihi, et vivam.
145 Koph Z celého srdce volám, vyslyšiš mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.
Coph Clamavi in toto corde meo: exaudi me, Domine; justificationes tuas requiram.
146 K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.
Clamavi ad te; salvum me fac: ut custodiam mandata tua.
147 Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.
Præveni in maturitate, et clamavi: quia in verba tua supersperavi.
148 Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.
Prævenerunt oculi mei ad te diluculo, ut meditarer eloquia tua.
149 Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.
Vocem meam audi secundum misericordiam tuam, Domine, et secundum judicium tuum vivifica me.
150 Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.
Appropinquaverunt persequentes me iniquitati: a lege autem tua longe facti sunt.
151 Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.
Prope es tu, Domine, et omnes viæ tuæ veritas.
152 Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.
Initio cognovi de testimoniis tuis, quia in æternum fundasti ea.
153 Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.
Res Vide humilitatem meam, et eripe me, quia legem tuam non sum oblitus.
154 Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.
Judica judicium meum, et redime me: propter eloquium tuum vivifica me.
155 Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.
Longe a peccatoribus salus, quia justificationes tuas non exquisierunt.
156 Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.
Misericordiæ tuæ multæ, Domine; secundum judicium tuum vivifica me.
157 Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.
Multi qui persequuntur me, et tribulant me; a testimoniis tuis non declinavi.
158 Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.
Vidi prævaricantes et tabescebam, quia eloquia tua non custodierunt.
159 Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.
Vide quoniam mandata tua dilexi, Domine: in misericordia tua vivifica me.
160 Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.
Principium verborum tuorum veritas; in æternum omnia judicia justitiæ tuæ.
161 Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.
Sin Principes persecuti sunt me gratis, et a verbis tuis formidavit cor meum.
162 Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.
Lætabor ego super eloquia tua, sicut qui invenit spolia multa.
163 Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.
Iniquitatem odio habui, et abominatus sum, legem autem tuam dilexi.
164 Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.
Septies in die laudem dixi tibi, super judicia justitiæ tuæ.
165 Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.
Pax multa diligentibus legem tuam, et non est illis scandalum.
166 Očekávám na spasení tvé, Hospodine, a přikázaní tvá vykonávám.
Exspectabam salutare tuum, Domine, et mandata tua dilexi.
167 Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.
Custodivit anima mea testimonia tua, et dilexit ea vehementer.
168 Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.
Servavi mandata tua et testimonia tua, quia omnes viæ meæ in conspectu tuo.
169 Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.
Tau Appropinquet deprecatio mea in conspectu tuo, Domine; juxta eloquium tuum da mihi intellectum.
170 Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.
Intret postulatio mea in conspectu tuo; secundum eloquium tuum eripe me.
171 I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.
Eructabunt labia mea hymnum, cum docueris me justificationes tuas.
172 Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.
Pronuntiabit lingua mea eloquium tuum, quia omnia mandata tua æquitas.
173 Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.
Fiat manus tua ut salvet me, quoniam mandata tua elegi.
174 Toužím po spasení tvém, Hospodine, a zákon tvůj jest rozkoš má.
Concupivi salutare tuum, Domine, et lex tua meditatio mea est.
175 Živa bude duše má, a bude tě chváliti, a soudové tvoji budou mi na pomoc.
Vivet anima mea, et laudabit te, et judicia tua adjuvabunt me.
176 Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.
Erravi sicut ovis quæ periit: quære servum tuum, quia mandata tua non sum oblitus.]
