Žalmy 119
1 Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.
Άλεφ. Μακάριοι οι άμωμοι εν οδώ· οι περιπατούντες εν τω νόμω του Κυρίου·
2 Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.
Μακάριοι οι φυλάττοντες τα μαρτύρια αυτού, οι εκζητούντες αυτόν εξ όλης καρδίας·
3 Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.
αυτοί βεβαίως δεν πράττουσιν ανομίαν· εν ταις οδοίς αυτού περιπατούσι.
4 Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.
συ προσέταξας να φυλάττωνται ακριβώς αι εντολαί σου.
5 Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.
Είθε να κατευθύνωνται αι οδοί μου, διά να φυλάττω τα διατάγματά σου
6 Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.
Τότε δεν θέλω αισχυνθή, όταν επιβλέπω εις πάντα τα προστάγματά σου.
7 Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.
Θέλω σε δοξολογεί εν ευθύτητι καρδίας, όταν μάθω τας κρίσεις της δικαιοσύνης σου.
8 Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.
Τα διατάγματά σου θέλω φυλάττει· μη με εγκαταλίπης ολοκλήρως.
9 Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.
Βεθ. Τίνι τρόπω θέλει καθαρίζει ο νέος την οδόν αυτού; φυλάττων τους λόγους σου.
10 Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.
Εξ όλης της καρδίας μου σε εξεζήτησα· με μη αφήσης να αποπλανηθώ από των προσταγμάτων σου.
11 V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.
Εν τη καρδία μου εφύλαξα τα λόγιά σου, διά να μη αμαρτάνω εις σε.
12 Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.
Ευλογητός είσαι, Κύριε· δίδαξόν με τα διατάγματά σου.
13 Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.
Διά των χειλέων μου διηγήθην πάσας τας κρίσεις του στόματός σου.
14 Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.
Εν τη οδώ των μαρτυρίων σου ευφράνθην, ως διά πάντα τα πλούτη.
15 O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.
Εις τας εντολάς σου θέλω μελετά, και εις τας οδούς σου θέλω ενατενίζει.
16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.
Εις τα διατάγματά σου θέλω εντρυφά· δεν θέλω λησμονήσει τους λόγους σου.
17 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.
Γίμελ. Αντάμειψον τον δούλον σου· ούτω θέλω ζήσει, και θέλω φυλάξει τον λόγον σου.
18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.
Άνοιξον τους οφθαλμούς μου, και θέλω βλέπει τα θαυμάσια τα εκ του νόμου σου.
19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.
Πάροικος είμαι εγώ εν τη γή· μη κρύψης απ' εμού τα προστάγματά σου.
20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.
Η ψυχή μου λιποθυμεί εκ του πόθου τον οποίον έχω εις τας κρίσεις σου πάντοτε.
21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.
Συ επετίμησας τους επικαταράτους υπερηφάνους, τους εκκλίνοντας από των προσταγμάτων σου.
22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.
Σήκωσον απ' εμού το όνειδος και την καταφρόνησιν· διότι εφύλαξα τα μαρτύριά σου.
23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.
Άρχοντες τωόντι εκάθισαν και ελάλουν εναντίον μου· αλλ' ο δούλός σου εμελέτα εις τα διατάγματά σου.
24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.
Τα μαρτυριά σου βεβαίως είναι η τρυφή μου και οι σύμβουλοί μου.
25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.
Δάλεθ. Η ψυχή μου εκολλήθη εις το χώμα· ζωοποίησόν με κατά τον λόγον σου.
26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.
Εφανέρωσα τας οδούς μου, και μου εισήκουσας· δίδαξόν με τα διατάγματά σου.
27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.
Κάμε με να εννοώ την οδόν των εντολών σου, και θέλω μελετά εις τα θαυμάσιά σου.
28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.
Η ψυχή μου τήκεται υπό θλίψεως· στερέωσόν με κατά τον λόγον σου.
29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.
Απομάκρυνον απ' εμού την οδόν του ψεύδους, και χάρισόν μοι τον νόμον σου.
30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.
Την οδόν της αληθείας εξέλεξα· προ οφθαλμών μου έθεσα τας κρίσεις σου.
31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.
Προσεκολλήθην εις τα μαρτύριά σου· Κύριε, μη με καταισχύνης.
32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.
Την οδόν των προσταγμάτων σου θέλω τρέχει, όταν πλατύνης την καρδίαν μου.
33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.
Ε. Δίδαξόν με, Κύριε, την οδόν των διαταγμάτων σου, και θέλω φυλάττει αυτήν μέχρι τέλους.
34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.
Συνέτισόν με, και θέλω φυλάττει τον νόμον σου· ναι, θέλω φυλάττει αυτόν εν όλη καρδία.
35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.
Οδήγησόν με εις την οδόν των προσταγμάτων σου· διότι ευφραίνομαι εις αυτήν.
36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.
Κλίνον την καρδίαν μου εις τα μαρτύριά σου και μη εις πλεονεξίαν.
37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.
Απόστρεψον τους οφθαλμούς μου από του να βλέπωσι ματαιότητα· ζωοποίησόν με εν τη οδώ σου.
38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.
Εκτέλεσον τον λόγον σου προς τον δούλον σου, όστις είναι δεδομένος εις τον φόβον σου.
39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.
Αφαίρεσον το όνειδός μου, το οποίον φοβούμαι· διότι αι κρίσεις σου είναι αγαθαί.
40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.
Ιδού, επεθύμησα τας εντολάς σου· ζωοποίησόν με διά της δικαιοσύνης σου.
41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,
Βάου. Και ας έλθη επ εμέ το έλεός σου, Κύριε, και η σωτηρία σου κατά τον λόγον σου.
42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.
Τότε θέλω αποκριθή προς τον ονειδίζοντά με· διότι ελπίζω επί τον λόγον σου.
43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.
Και μη αφαιρέσης ολοτελώς από του στόματός μου τον λόγον της αληθείας· διότι ήλπισα επί τας κρίσεις σου.
44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,
Και θέλω φυλάττει τον νόμον σου διαπαντός, εις τον αιώνα του αιώνος.
45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.
Και θέλω περιπατεί εν ευρυχωρία· διότι εξεζήτησα τας εντολάς σου.
46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.
Και θέλω ομιλεί περί των μαρτυρίων σου έμπροσθεν βασιλέων, και δεν θέλω αισχυνθή.
47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.
Και θέλω εντρυφά εις τα προστάγματά σου, τα οποία ηγάπησα.
48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.
Και θέλω υψόνει τας χείρας μου προς τα προστάγματά σου, τα οποία ηγάπησα· και θέλω μελετά εις τα διατάγματά σου.
49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.
Ζάϊν. Ενθυμήθητι τον λόγον τον προς τον δούλον σου, εις τον οποίον με επήλπισας.
50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.
Αύτη είναι η παρηγορία μου εν τη θλίψει μου, ότι ο λόγος σου με εζωοποίησεν.
51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.
Οι υπερήφανοι με εχλεύαζον σφόδρα· αλλ' εγώ από του νόμου σου δεν εξέκλινα.
52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.
Ενεθυμήθην τας απ' αιώνος κρίσεις σου, Κύριε, και παρηγορήθην.
53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj.
Φρίκη με κατέλαβεν εξ αιτίας των ασεβών, των εγκαταλειπόντων τον νόμον σου.
54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.
Τα διατάγματά σου υπήρξαν εις εμέ ψαλμωδίαι εν τω οίκω της παροικίας μου.
55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.
Ενεθυμήθην εν νυκτί το όνομά σου, Κύριε· και εφύλαξα τον νόμον σου.
56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.
Τούτο έγεινεν εις εμέ, διότι εφύλαξα τας εντολάς σου.
57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.
Χεθ. Συ, Κύριε, μερίς μου είσαι· είπα να φυλάξω τους λόγους σου.
58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.
Παρεκάλεσα το πρόσωπόν σου εν όλη καρδία· ελέησόν με κατά τον λόγον σου.
59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.
Διελογίσθην τας οδούς μου και έστρεψα τους πόδας μου εις τα μαρτύριά σου.
60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.
Έσπευσα και δεν εβράδυνα να φυλάξω τα προστάγματά σου.
61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.
Στίφη ασεβών με περιεκύκλωσαν· αλλ' εγώ δεν ελησμόνησα τον νόμον σου.
62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.
Το μεσονύκτιον εγείρομαι διά να σε δοξολογώ διά τας κρίσεις της δικαιοσύνης σου.
63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.
Εγώ είμαι μέτοχος πάντων των φοβουμένων σε και φυλαττόντων τας εντολάς σου.
64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.
Η γη, Κύριε, είναι πλήρης του ελέους σου· δίδαξόν με τα διατάγματά σου.
65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.
Τεθ. Συ, Κύριε, ευηργέτησας τον δούλον σου κατά τον λόγον σου.
66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.
Δίδαξόν με φρόνησιν και γνώσιν· διότι επίστευσα εις τα προστάγματά σου.
67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.
Πριν ταλαιπωρηθώ, εγώ επλανώμην· αλλά τώρα εφύλαξα τον λόγον σου.
68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.
Συ είσαι αγαθός και αγαθοποιός· δίδαξόν με τα διατάγματά σου.
69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.
Οι υπερήφανοι έπλεξαν κατ' εμού ψεύδος· αλλ' εγώ εν όλη καρδία θέλω φυλάττει τας εντολάς σου.
70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.
Η καρδία αυτών έπηξεν ως πάχος· αλλ' εγώ εντρυφώ εις τον νόμον σου.
71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.
Καλόν έγεινεν εις εμέ ότι εταλαιπωρήθην, διά να μάθω τα διατάγματά σου.
72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.
Ο νόμος του στόματός σου είναι καλήτερος εις εμέ, υπέρ χιλιάδας χρυσίου και αργυρίου.
73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,
Ιώδ. Αι χείρές σου με έκαμαν και με έπλασαν· συνέτισόν με, και θέλω μάθει τα προστάγματά σου.
74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.
Οι φοβούμενοί σε θέλουσι με ιδεί και ευφρανθή, διότι ήλπισα επί τον λόγον σου.
75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.
Γνωρίζω, Κύριε, ότι αι κρίσεις σου είναι δικαιοσύνη, και ότι πιστώς με εταλαιπώρησας.
76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.
Ας με παρηγορήση, δέομαι, το έλεός σου, κατά τον λόγον σου τον προς τον δούλον σου.
77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.
Ας έλθωσιν επ' εμέ οι οικτιρμοί σου, διά να ζώ· διότι ο νόμος σου είναι η τρυφή μου.
78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.
Ας αισχυνθώσιν οι υπερήφανοι, διότι ζητούσιν αδίκως να με ανατρέψωσιν· αλλ' εγώ θέλω μελετά εις τας εντολάς σου.
79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.
Ας επιστρέψωσιν εις εμέ οι φοβούμενοί σε, και οι γνωρίζοντες τα μαρτύριά σου·
80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.
Ας ήναι η καρδία μου άμωμος εις τα διατάγματά σου, διά να μη αισχυνθώ.
81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.
Καφ. Λιποθυμεί η ψυχή μου διά την σωτηρίαν σου· επί τον λόγον σου ελπίζω.
82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?
Οι οφθαλμοί μου απέκαμον διά τον λόγον σου, λέγοντες, Πότε θέλεις με παρηγορήσει;
83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.
Διότι έγεινα ως ασκός εν τω καπνώ· αλλά τα διατάγματά σου δεν ελησμόνησα.
84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?
Πόσαι είναι αι ημέραι του δούλου σου; πότε θέλεις κάμει κρίσιν εναντίον των καταδιωκόντων με;
85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.
Οι υπερήφανοι, οι εναντίοι του νόμου σου, έσκαψαν εις εμέ λάκκους.
86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.
Πάντα τα προστάγματά σου είναι αλήθεια· αδίκως με κατατρέχουσι· βοήθησόν μοι.
87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.
Παρ' ολίγον με κατέστρεψαν εις την γήν· αλλ' εγώ δεν εγκατέλιπον τας εντολάς σου.
88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.
Ζωοποίησόν με κατά το έλεός σου· και θέλω φυλάξει τα μαρτύρια του στόματός σου.
89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.
Λάμεδ. Εις τον αιώνα, Κύριε, διαμένει ο λόγος σου εν τω ουρανώ·
90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.
η αλήθειά σου εις γενεάν και γενεάν· εθεμελίωσας την γην, και διαμένει.
91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.
Κατά τας διατάξεις σου διαμένουσιν έως της σήμερον, διότι τα σύμπαντα είναι δούλοι σου.
92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.
Εάν ο νόμος σου δεν ήτο η τρυφή μου, τότε ήθελον χαθή εν τη θλίψει μου.
93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.
Εις τον αιώνα δεν θέλω λησμονήσει τας εντολάς σου, διότι εν αυταίς με εζωοποίησας.
94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.
Σος είμαι εγώ· σώσον με· διότι τας εντολάς σου εξεζήτησα.
95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.
Οι ασεβείς με περιέμενον διά να με αφανίσωσιν· αλλ' εγώ θέλω προσέχει εις τα μαρτύριά σου.
96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.
Εις πάσαν τελειότητα είδον όριον· αλλ' ο νόμος σου είναι πλατύς σφόδρα.
97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.
Μεμ. Πόσον αγαπώ τον νόμον σου· όλην την ημέραν είναι μελέτη μου.
98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.
Διά των προσταγμάτων σου με έκαμες σοφώτερον των εχθρών μου, διότι είναι πάντοτε μετ' εμού.
99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.
Είμαι συνετώτερος πάντων των διδασκόντων με· διότι τα μαρτύριά σου είναι μελέτη μου.
100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.
Είμαι συνετώτερος των γερόντων· διότι εφύλαξα τας εντολάς σου.
101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.
Από πάσης οδού πονηράς εκώλυσα τους πόδας μου, διά να φυλάξω τον λόγον σου.
102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.
Από των κρίσεών σου δεν εξέκλινα· διότι συ με εδίδαξας.
103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.
Πόσον γλυκείς είναι οι λόγοι σου εις τον ουρανίσκον μου· είναι υπέρ μέλι εις το στόμα μου.
104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.
Εκ των εντολών σου έγεινα συνετός· διά τούτο εμίσησα πάσαν οδόν ψεύδους.
105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.
Νούν. Λύχνος εις τους πόδας μου είναι ο λόγος σου και φως εις τας τρίβους μου.
106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.
Ώμοσα και θέλω εμμένει να φυλάττω τας κρίσεις της δικαιοσύνης σου.
107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.
Εταλαιπωρήθην σφόδρα· Κύριε, ζωοποίησόν με κατά τον λόγον σου.
108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.
Πρόσδεξαι, δέομαι, τας προαιρετικάς προσφοράς του στόματός μου, Κύριε· και δίδαξόν με τας κρίσεις σου.
109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.
Η ψυχή μου είναι πάντοτε εν κινδύνω· τον νόμον σου όμως δεν ελησμόνησα.
110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.
Οι ασεβείς έστησαν εις εμέ παγίδα· αλλ' εγώ από των εντολών σου δεν εξέκλινα.
111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.
Τα μαρτύριά σου εκληρονόμησα εις τον αιώνα· διότι ταύτα είναι η αγαλλίασις της καρδίας μου.
112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.
Έκλινα την καρδίαν μου εις το να κάμνω τα διατάγματά σου πάντοτε μέχρι τέλους.
113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.
Σάμεχ. Εμίσησα τους διεστραμμένους στοχασμούς· τον δε νόμον σου ηγάπησα.
114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.
Συ είσαι η σκέπη μου και η ασπίς μου· επί τον λόγον σου ελπίζω.
115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.
Απομακρύνθητε απ' εμού οι πονηρευόμενοι· διότι θέλω φυλάττει τα προστάγματα του Θεού μου.
116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.
Υποστήριζέ με κατά τον λόγον σου και θέλω ζή· και μη με καταισχύνης εις την ελπίδα μου.
117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.
Υποστήριζέ με και θέλω σωθή· και θέλω προσέχει διαπαντός εις τα διατάγματά σου.
118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.
Συ κατεπάτησας πάντας τους εκκλίνοντας από των διαταγμάτων σου· διότι ματαία είναι η δολιότης αυτών.
119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.
Αποσκυβαλίζεις πάντας τους πονηρούς της γής· διά τούτο ηγάπησα τα μαρτύριά σου.
120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.
Έφριξεν η σαρξ μου από του φόβου σου, και από των κρίσεών σου εφοβήθην.
121 Ajin Èiním soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.
Νγάϊν. Έκαμα κρίσιν και δικαιοσύνην· μη με παραδώσης εις τους αδικούντάς με.
122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
Γενού εγγυητής του δούλου σου εις καλόν· ας μη με καταθλίψωσιν οι υπερήφανοι.
123 Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.
Οι οφθαλμοί μου απέκαμον διά την σωτηρίαν σου και διά τον λόγον της δικαιοσύνης σου.
124 Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.
Κάμε μετά του δούλου σου κατά το έλεός σου και δίδαξόν με τα διατάγματά σου.
125 Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.
Δούλος σου είμαι εγώ· συνέτισόν με, και θέλω γνωρίσει τα μαρτύριά σου.
126 Èasť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.
Καιρός είναι διά να ενεργήση ο Κύριος· ηκύρωσαν τον νόμον σου.
127 Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.
Διά τούτο ηγάπησα τα προστάγματά σου υπέρ χρυσίον, και υπέρ χρυσίον καθαρόν.
128 A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.
Διά τούτο εγνώρισα ορθάς πάσας τας εντολάς σου περί παντός πράγματος· και εμίσησα πάσαν οδόν ψεύδους.
129 Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.
Πε. Θαυμαστά είναι τα μαρτύριά σου· διά τούτο εφύλαξεν αυτά η ψυχή μου.
130 Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.
Η φανέρωσις των λόγων σου φωτίζει· συνετίζει τους απλούς.
131 Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.
Ήνοιξε το στόμα μου και ανεστέναξα· διότι επεθύμησα τα προστάγματά σου.
132 Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.
Επίβλεψον επ' εμέ και ελέησόν με, καθώς συνειθίζεις προς τους αγαπώντας το όνομά σου.
133 Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.
Στερέωσον τα βήματά μου εις τον λόγον σου· και ας μη με κατακυριεύση μηδεμία ανομία.
134 Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.
Λύτρωσόν με από καταδυναστείας ανθρώπων, και θέλω φυλάττει τας εντολάς σου.
135 Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.
Επίφανον το πρόσωπόν σου επί τον δούλον σου, και δίδαξόν με τα διατάγματά σου.
136 Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.
Ρύακας υδάτων κατεβίβασαν οι οφθαλμοί μου, επειδή δεν φυλάττουσι τον νόμον σου.
137 Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.
Τσάδε. Δίκαιος είσαι, Κύριε, και ευθείαι αι κρίσεις σου.
138 Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.
Τα μαρτύριά σου, τα οποία διέταξας, είναι δικαιοσύνη και υπερτάτη αλήθεια.
139 Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.
Ο ζήλος μου με κατέφαγε, διότι ελησμόνησαν τους λόγους σου οι εχθροί μου.
140 Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.
Ο λόγος σου είναι κεκαθαρισμένος σφόδρα· διά τούτο ο δούλός σου αγαπά αυτόν.
141 Maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.
Μικρός είμαι και εξουδενωμένος· δεν ελησμόνησα όμως τας εντολάς σου.
142 Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.
Η δικαιοσύνη σου είναι δικαιοσύνη εις τον αιώνα, και ο νόμος σου αλήθεια.
143 Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.
Θλίψεις και στενοχωρίαι με εύρηκαν· τα προστάγματά σου όμως είναι η χαρά μου.
144 Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.
Τα μαρτύριά σου είναι δικαιοσύνη εις τον αιώνα· Συνέτισόν με και θέλω ζήσει.
145 Koph Z celého srdce volám, vyslyšiš mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.
Κοφ. Έκραξα εν όλη καρδία· άκουσόν μου, Κύριε, και θέλω φυλάξει τα διατάγματά σου.
146 K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.
Έκραξα προς σέ· σώσον με, και θέλω φυλάξει τα μαρτύριά σου.
147 Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.
Προέλαβον την αυγήν και έκραξα· ήλπισα επί τον λόγον σου.
148 Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.
Οι οφθαλμοί μου προλαμβάνουσι τας νυκτοφυλακάς, διά να μελετώ εις τον λόγον σου.
149 Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.
Άκουσον της φωνής μου κατά το έλεός σου· ζωοποίησόν με, Κύριε, κατά την κρίσιν σου.
150 Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.
Επλησίασαν οι ακολουθούντες την πονηρίαν· εξέκλιναν από του νόμου σου.
151 Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.
Συ, Κύριε, είσαι πλησίον, και πάντα τα προστάγματά σου είναι αλήθεια.
152 Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.
Προ πολλού εγνώρισα εκ των μαρτυρίων σου, ότι εις τον αιώνα εθεμελίωσας αυτά.
153 Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.
Ρες. Ιδέ την θλίψιν μου και ελευθέρωσόν με· διότι δεν ελησμόνησα τον νόμον σου.
154 Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.
Δίκασον την δίκην μου και λύτρωσόν με· ζωοποίησόν με κατά τον λόγον σου.
155 Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.
Μακράν από ασεβών η σωτηρία· διότι δεν εκζητούσι τα διατάγματά σου.
156 Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.
Μεγάλοι οι οικτιρμοί σου, Κύριε· ζωοποίησόν με κατά τας κρίσεις σου.
157 Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.
Πολλοί είναι οι καταδιώκοντές με και οι θλίβοντές με· αλλ' από των μαρτυρίων σου δεν εξέκλινα.
158 Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.
Είδον τους παραβάτας και εταράχθην· διότι δεν εφύλαξαν τον λόγον σου.
159 Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.
Ιδέ πόσον αγαπώ τας εντολάς σου· Κύριε, ζωοποίησόν με κατά το έλεός σου.
160 Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.
Το κεφάλαιον του λόγου σου είναι η αλήθεια· και εις τον αιώνα μένουσι πάσαι αι κρίσεις της δικαιοσύνης σου.
161 Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.
Σχίν. Άρχοντες με κατεδίωξαν αναιτίως· αλλ' η καρδία μου τρέμει από του λόγου σου.
162 Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.
Αγάλλομαι εις τον λόγον σου, ως ο ευρίσκων λάφυρα πολλά.
163 Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.
Μισώ και βδελύττομαι το ψεύδος· τον νόμον σου αγαπώ.
164 Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.
Επτάκις της ημέρας σε αινώ, διά τας κρίσεις της δικαιοσύνης σου.
165 Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.
Ειρήνην πολλήν έχουσιν οι αγαπώντες τον νόμον σου· και εις αυτούς δεν υπάρχει πρόσκομμα.
166 Očekávám na spasení tvé, Hospodine, a přikázaní tvá vykonávám.
Ήλπισα επί την σωτηρίαν σου, Κύριε· και έπραξα τα προστάγματά σου.
167 Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.
Εφύλαξεν η ψυχή μου τα μαρτύριά σου· και ηγάπησα αυτά σφόδρα.
168 Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.
Εφύλαξα τας εντολάς σου και τα μαρτύριά σου· διότι πάσαι αι οδοί μου είναι ενώπιόν σου.
169 Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.
Ταυ. Ας πλησιάση η κραυγή μου ενώπιόν σου, Κύριε· συνέτισόν με κατά τον λόγον σου.
170 Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.
Ας έλθη η δέησίς μου ενώπιόν σου· λύτρωσόν με κατά τον λόγον σου.
171 I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.
Τα χείλη μου θέλουσι προφέρει ύμνον, όταν με διδάξης τα διατάγματά σου.
172 Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.
Η γλώσσα μου θέλει λαλεί τον λόγον σου· διότι πάντα τα προστάγματά σου είναι δικαιοσύνη.
173 Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.
Ας ήναι η χειρ σου εις βοήθειάν μου· διότι εξέλεξα τας εντολάς σου.
174 Toužím po spasení tvém, Hospodine, a zákon tvůj jest rozkoš má.
Επεθύμησα την σωτηρίαν σου, Κύριε· και ο νόμος σου είναι τρυφή μου.
175 Živa bude duše má, a bude tě chváliti, a soudové tvoji budou mi na pomoc.
Ας ζήση η ψυχή μου και θέλει σε αινεί· και αι κρίσεις σου ας με βοηθώσι.
176 Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.
Περιεπλανήθην ως πρόβατον απολωλός· ζήτησον τον δούλον σου· διότι δεν ελησμόνησα τα προστάγματά σου.
