Žalmy 119
1 Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.
Heureux ceux qui sont intègres dans leur voie, Qui marchent selon la loi de l’Éternel!
2 Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.
Heureux ceux qui gardent ses préceptes, Qui le cherchent de tout leur cœur,
3 Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.
Qui ne commettent point d’iniquité, Et qui marchent dans ses voies!
4 Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.
Tu as prescrit tes ordonnances, Pour qu’on les observe avec soin.
5 Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.
Puissent mes actions être bien réglées, Afin que je garde tes statuts!
6 Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.
Alors je ne rougirai point, A la vue de tous tes commandements.
7 Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.
Je te louerai dans la droiture de mon cœur, En apprenant les lois de ta justice.
8 Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.
Je veux garder tes statuts: Ne m’abandonne pas entièrement!
9 Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.
Comment le jeune homme rendra-t-il pur son sentier? En se dirigeant d’après ta parole.
10 Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.
Je te cherche de tout mon cœur: Ne me laisse pas égarer loin de tes commandements!
11 V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.
Je serre ta parole dans mon cœur, Afin de ne pas pécher contre toi.
12 Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.
Béni sois-tu, ô Éternel! Enseigne-moi tes statuts!
13 Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.
De mes lèvres j’énumère Toutes les sentences de ta bouche.
14 Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.
Je me réjouis en suivant tes préceptes, Comme si je possédais tous les trésors.
15 O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.
Je médite tes ordonnances, J’ai tes sentiers sous les yeux.
16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.
Je fais mes délices de tes statuts, Je n’oublie point ta parole.
17 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.
Fais du bien à ton serviteur, pour que je vive Et que j’observe ta parole!
18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.
Ouvre mes yeux, pour que je contemple Les merveilles de ta loi!
19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.
Je suis un étranger sur la terre: Ne me cache pas tes commandements!
20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.
Mon âme est brisée par le désir Qui toujours la porte vers tes lois.
21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.
Tu menaces les orgueilleux, ces maudits, Qui s’égarent loin de tes commandements.
22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.
Décharge-moi de l’opprobre et du mépris! Car j’observe tes préceptes.
23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.
Des princes ont beau s’asseoir et parler contre moi, Ton serviteur médite tes statuts.
24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.
Tes préceptes font mes délices, Ce sont mes conseillers.
25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.
Mon âme est attachée à la poussière: Rends-moi la vie selon ta parole!
26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.
Je raconte mes voies, et tu m’exauces: Enseigne-moi tes statuts!
27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.
Fais-moi comprendre la voie de tes ordonnances, Et je méditerai sur tes merveilles!
28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.
Mon âme pleure de chagrin: Relève-moi selon ta parole!
29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.
Éloigne de moi la voie du mensonge, Et accorde-moi la grâce de suivre ta loi!
30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.
Je choisis la voie de la vérité, Je place tes lois sous mes yeux.
31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.
Je m’attache à tes préceptes: Éternel, ne me rends point confus!
32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.
Je cours dans la voie de tes commandements, Car tu élargis mon cœur.
33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.
Enseigne-moi, Éternel, la voie de tes statuts, Pour que je la retienne jusqu’à la fin!
34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.
Donne-moi l’intelligence, pour que je garde ta loi Et que je l’observe de tout mon cœur!
35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.
Conduis-moi dans le sentier de tes commandements! Car je l’aime.
36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.
Incline mon cœur vers tes préceptes, Et non vers le gain!
37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.
Détourne mes yeux de la vue des choses vaines, Fais-moi vivre dans ta voie!
38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.
Accomplis envers ton serviteur ta promesse, Qui est pour ceux qui te craignent!
39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.
Éloigne de moi l’opprobre que je redoute! Car tes jugements sont pleins de bonté.
40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.
Voici, je désire pratiquer tes ordonnances: Fais-moi vivre dans ta justice!
41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,
Éternel, que ta miséricorde vienne sur moi, Ton salut selon ta promesse!
42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.
Et je pourrai répondre à celui qui m’outrage, Car je me confie en ta parole.
43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.
N’ôte pas entièrement de ma bouche la parole de la vérité! Car j’espère en tes jugements.
44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,
Je garderai ta loi constamment, A toujours et à perpétuité.
45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.
Je marcherai au large, Car je recherche tes ordonnances.
46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.
Je parlerai de tes préceptes devant les rois, Et je ne rougirai point.
47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.
Je fais mes délices de tes commandements. Je les aime.
48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.
Je lève mes mains vers tes commandements que j’aime, Et je veux méditer tes statuts.
49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.
Souviens-toi de ta promesse à ton serviteur, Puisque tu m’as donné l’espérance!
50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.
C’est ma consolation dans ma misère, Car ta promesse me rend la vie.
51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.
Des orgueilleux me chargent de railleries; Je ne m’écarte point de ta loi.
52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.
Je pense à tes jugements d’autrefois, ô Éternel! Et je me console.
53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj.
Une colère ardente me saisit à la vue des méchants Qui abandonnent ta loi.
54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.
Tes statuts sont le sujet de mes cantiques, Dans la maison où je suis étranger.
55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.
La nuit je me rappelle ton nom, ô Éternel! Et je garde ta loi.
56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.
C’est là ce qui m’est propre, Car j’observe tes ordonnances.
57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.
Ma part, ô Éternel! Je le dis, C’est de garder tes paroles.
58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.
Je t’implore de tout mon cœur: Aie pitié de moi, selon ta promesse!
59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.
Je réfléchis à mes voies, Et je dirige mes pieds vers tes préceptes.
60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.
Je me hâte, je ne diffère point D’observer tes commandements.
61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.
Les pièges des méchants m’environnent; Je n’oublie point ta loi.
62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.
Au milieu de la nuit je me lève pour te louer, A cause des jugements de ta justice.
63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.
Je suis l’ami de tous ceux qui te craignent, Et de ceux qui gardent tes ordonnances.
64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.
La terre, ô Éternel! Est pleine de ta bonté; Enseigne-moi tes statuts!
65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.
Tu fais du bien à ton serviteur, O Éternel! Selon ta promesse.
66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.
Enseigne-moi le bon sens et l’intelligence! Car je crois à tes commandements.
67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.
Avant d’avoir été humilié, je m’égarais; Maintenant j’observe ta parole.
68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.
Tu es bon et bienfaisant; Enseigne-moi tes statuts!
69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.
Des orgueilleux imaginent contre moi des faussetés; Moi, je garde de tout mon cœur tes ordonnances.
70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.
Leur cœur est insensible comme la graisse; Moi, je fais mes délices de ta loi.
71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.
Il m’est bon d’être humilié, Afin que j’apprenne tes statuts.
72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.
Mieux vaut pour moi la loi de ta bouche Que mille objets d’or et d’argent.
73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,
Tes mains m’ont créé, elles m’ont formé; Donne-moi l’intelligence, pour que j’apprenne tes commandements!
74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.
Ceux qui te craignent me voient et se réjouissent, Car j’espère en tes promesses.
75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.
Je sais, ô Éternel! Que tes jugements sont justes; C’est par fidélité que tu m’as humilié.
76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.
Que ta bonté soit ma consolation, Comme tu l’as promis à ton serviteur!
77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.
Que tes compassions viennent sur moi, pour que je vive! Car ta loi fait mes délices.
78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.
Qu’ils soient confondus, les orgueilleux qui m’oppriment sans cause! Moi, je médite sur tes ordonnances.
79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.
Qu’ils reviennent à moi, ceux qui te craignent, Et ceux qui connaissent tes préceptes!
80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.
Que mon cœur soit sincère dans tes statuts, Afin que je ne sois pas couvert de honte!
81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.
Mon âme languit après ton salut; J’espère en ta promesse.
82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?
Mes yeux languissent après ta promesse; Je dis: Quand me consoleras-tu?
83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.
Car je suis comme une outre dans la fumée; Je n’oublie point tes statuts.
84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?
Quel est le nombre des jours de ton serviteur? Quand feras-tu justice de ceux qui me persécutent?
85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.
Des orgueilleux creusent des fosses devant moi; Ils n’agissent point selon ta loi.
86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.
Tous tes commandements ne sont que fidélité; Ils me persécutent sans cause: secours-moi!
87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.
Ils ont failli me terrasser et m’anéantir; Et moi, je n’abandonne point tes ordonnances.
88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.
Rends-moi la vie selon ta bonté, Afin que j’observe les préceptes de ta bouche!
89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.
A toujours, ô Éternel! Ta parole subsiste dans les cieux.
90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.
De génération en génération ta fidélité subsiste; Tu as fondé la terre, et elle demeure ferme.
91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.
C’est d’après tes lois que tout subsiste aujourd’hui, Car toutes choses te sont assujetties.
92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.
Si ta loi n’eût fait mes délices, J’eusse alors péri dans ma misère.
93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.
Je n’oublierai jamais tes ordonnances, Car c’est par elles que tu me rends la vie.
94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.
Je suis à toi: sauve-moi! Car je recherche tes ordonnances.
95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.
Des méchants m’attendent pour me faire périr; Je suis attentif à tes préceptes.
96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.
Je vois des bornes à tout ce qui est parfait: Tes commandements n’ont point de limite.
97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.
Combien j’aime ta loi! Elle est tout le jour l’objet de ma méditation.
98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.
Tes commandements me rendent plus sage que mes ennemis, Car je les ai toujours avec moi.
99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.
Je suis plus instruit que tous mes maîtres, Car tes préceptes sont l’objet de ma méditation.
100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.
J’ai plus d’intelligence que les vieillards, Car j’observe tes ordonnances.
101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.
Je retiens mon pied loin de tout mauvais chemin, Afin de garder ta parole.
102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.
Je ne m’écarte pas de tes lois, Car c’est toi qui m’enseignes.
103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.
Que tes paroles sont douces à mon palais, Plus que le miel à ma bouche!
104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.
Par tes ordonnances je deviens intelligent, Aussi je hais toute voie de mensonge.
105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.
Ta parole est une lampe à mes pieds, Et une lumière sur mon sentier.
106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.
Je jure, et je le tiendrai, D’observer les lois de ta justice.
107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.
Je suis bien humilié: Éternel, rends-moi la vie selon ta parole!
108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.
Agrée, ô Éternel! Les sentiments que ma bouche exprime, Et enseigne-moi tes lois!
109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.
Ma vie est continuellement exposée, Et je n’oublie point ta loi.
110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.
Des méchants me tendent des pièges, Et je ne m’égare pas loin de tes ordonnances.
111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.
Tes préceptes sont pour toujours mon héritage, Car ils sont la joie de mon cœur.
112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.
J’incline mon cœur à pratiquer tes statuts, Toujours, jusqu’à la fin.
113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.
Je hais les hommes indécis, Et j’aime ta loi.
114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.
Tu es mon asile et mon bouclier; J’espère en ta promesse.
115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.
Éloignez-vous de moi, méchants, Afin que j’observe les commandements de mon Dieu!
116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.
Soutiens-moi selon ta promesse, afin que je vive, Et ne me rends point confus dans mon espérance!
117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.
Sois mon appui, pour que je sois sauvé, Et que je m’occupe sans cesse de tes statuts!
118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.
Tu méprises tous ceux qui s’écartent de tes statuts, Car leur tromperie est sans effet.
119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.
Tu enlèves comme de l’écume tous les méchants de la terre; C’est pourquoi j’aime tes préceptes.
120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.
Ma chair frissonne de l’effroi que tu m’inspires, Et je crains tes jugements.
121 Ajin Èiním soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.
J’observe la loi et la justice: Ne m’abandonne pas à mes oppresseurs!
122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
Prends sous ta garantie le bien de ton serviteur, Ne me laisse pas opprimer par des orgueilleux!
123 Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.
Mes yeux languissent après ton salut, Et après la promesse de ta justice.
124 Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.
Agis envers ton serviteur selon ta bonté, Et enseigne-moi tes statuts!
125 Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.
Je suis ton serviteur: donne-moi l’intelligence, Pour que je connaisse tes préceptes!
126 Èasť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.
Il est temps que l’Éternel agisse: Ils transgressent ta loi.
127 Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.
C’est pourquoi j’aime tes commandements, Plus que l’or et que l’or fin;
128 A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.
C’est pourquoi je trouve justes toutes tes ordonnances, Je hais toute voie de mensonge.
129 Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.
Tes préceptes sont admirables: Aussi mon âme les observe.
130 Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.
La révélation de tes paroles éclaire, Elle donne de l’intelligence aux simples.
131 Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.
J’ouvre la bouche et je soupire, Car je suis avide de tes commandements.
132 Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.
Tourne vers moi ta face, et aie pitié de moi, Selon ta coutume à l’égard de ceux qui aiment ton nom!
133 Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.
Affermis mes pas dans ta parole, Et ne laisse aucune iniquité dominer sur moi!
134 Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.
Délivre-moi de l’oppression des hommes, Afin que je garde tes ordonnances!
135 Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.
Fais luire ta face sur ton serviteur, Et enseigne-moi tes statuts!
136 Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.
Mes yeux répandent des torrents d’eaux, Parce qu’on n’observe point ta loi.
137 Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.
Tu es juste, ô Éternel! Et tes jugements sont équitables;
138 Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.
Tu fondes tes préceptes sur la justice Et sur la plus grande fidélité.
139 Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.
Mon zèle me consume, Parce que mes adversaires oublient tes paroles.
140 Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.
Ta parole est entièrement éprouvée, Et ton serviteur l’aime.
141 Maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.
Je suis petit et méprisé; Je n’oublie point tes ordonnances.
142 Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.
Ta justice est une justice éternelle, Et ta loi est la vérité.
143 Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.
La détresse et l’angoisse m’atteignent: Tes commandements font mes délices.
144 Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.
Tes préceptes sont éternellement justes: Donne-moi l’intelligence, pour que je vive!
145 Koph Z celého srdce volám, vyslyšiš mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.
Je t’invoque de tout mon cœur: exauce-moi, Éternel, Afin que je garde tes statuts!
146 K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.
Je t’invoque: sauve-moi, Afin que j’observe tes préceptes!
147 Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.
Je devance l’aurore et je crie; J’espère en tes promesses.
148 Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.
Je devance les veilles et j’ouvre les yeux, Pour méditer ta parole.
149 Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.
Écoute ma voix selon ta bonté! Rends-moi la vie selon ton jugement!
150 Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.
Ils s’approchent, ceux qui poursuivent le crime, Ils s’éloignent de la loi.
151 Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.
Tu es proche, ô Éternel! Et tous tes commandements sont la vérité.
152 Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.
Dès longtemps je sais par tes préceptes Que tu les as établis pour toujours.
153 Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.
Vois ma misère, et délivre-moi! Car je n’oublie point ta loi.
154 Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.
Défends ma cause, et rachète-moi; Rends-moi la vie selon ta promesse!
155 Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.
Le salut est loin des méchants, Car ils ne recherchent pas tes statuts.
156 Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.
Tes compassions sont grandes, ô Éternel! Rends-moi la vie selon tes jugements!
157 Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.
Mes persécuteurs et mes adversaires sont nombreux; Je ne m’écarte point de tes préceptes,
158 Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.
Je vois avec dégoût des traîtres Qui n’observent pas ta parole.
159 Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.
Considère que j’aime tes ordonnances: Éternel, rends-moi la vie selon ta bonté!
160 Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.
Le fondement de ta parole est la vérité, Et toutes les lois de ta justice sont éternelles.
161 Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.
Des princes me persécutent sans cause; Mais mon cœur ne tremble qu’à tes paroles.
162 Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.
Je me réjouis de ta parole, Comme celui qui trouve un grand butin.
163 Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.
Je hais, je déteste le mensonge; J’aime ta loi.
164 Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.
Sept fois le jour je te célèbre, A cause des lois de ta justice.
165 Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.
Il y a beaucoup de paix pour ceux qui aiment ta loi, Et il ne leur arrive aucun malheur.
166 Očekávám na spasení tvé, Hospodine, a přikázaní tvá vykonávám.
J’espère en ton salut, ô Éternel! Et je pratique tes commandements.
167 Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.
Mon âme observe tes préceptes, Et je les aime beaucoup.
168 Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.
Je garde tes ordonnances et tes préceptes, Car toutes mes voies sont devant toi.
169 Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.
Que mon cri parvienne jusqu’à toi, ô Éternel! Donne-moi l’intelligence, selon ta promesse!
170 Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.
Que ma supplication arrive jusqu’à toi! Délivre-moi, selon ta promesse!
171 I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.
Que mes lèvres publient ta louange! Car tu m’enseignes tes statuts.
172 Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.
Que ma langue chante ta parole! Car tous tes commandements sont justes.
173 Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.
Que ta main me soit en aide! Car j’ai choisi tes ordonnances.
174 Toužím po spasení tvém, Hospodine, a zákon tvůj jest rozkoš má.
Je soupire après ton salut, ô Éternel! Et ta loi fait mes délices.
175 Živa bude duše má, a bude tě chváliti, a soudové tvoji budou mi na pomoc.
Que mon âme vive et qu’elle te loue! Et que tes jugements me soutiennent!
176 Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.
Je suis errant comme une brebis perdue: cherche ton serviteur, Car je n’oublie point tes commandements.
