Žalmy 119
1 Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.
Salige de, hvis Vandel er fulde, som vandrer i HERRENs Lov.
2 Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.
Salige de, der agter på hans Vidnesbyrd, søger ham af hele deres Hjerte.
3 Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.
de, som ikke gør Uret, men vandrer på hans Veje.
4 Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.
Du har givet dine Befalinger, for at de nøje skal holdes.
5 Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.
O, måtte jeg vandre med faste Skridt, så jeg holder dine Vedtægter!
6 Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.
Da skulde jeg ikke blive til - Skamme, thi jeg så hen til alle dine Bud.
7 Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.
Jeg vil takke dig af oprigtigt Hjerte, når jeg lærer din Retfærds Lovbud.
8 Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.
Jeg vil holde dine Vedtægter, svigt mig dog ikke helt!
9 Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.
Hvorledes holder en ung sin Vej ren? Ved at bolde sig efter dit Ord.
10 Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.
Af hele mit Hjerte søger jeg dig, lad mig ikke fare vild fra dine Bud!
11 V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.
Jeg gemmer dit Ord i mit Hjerte for ikke at synde imod dig.
12 Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.
Lovet være du, HERRE, lær mig dine Vedtægter!
13 Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.
Jeg kundgør med mine Læber alle din Munds Lovbud.
14 Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.
Jeg glæder mig over dine Vidnesbyrds Vej, som var det al Verdens Rigdom.
15 O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.
Jeg vil grunde på dine Befalinger og se til dine Stier.
16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.
I dine Vedtægter har jeg min Lyst, jeg glemmer ikke dit Ord.
17 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.
Und din Tjener at leve, at jeg kan holde dit Ord.
18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.
Oplad mine Øjne, at jeg må skue de underfulde Ting i din Lov.
19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.
Fremmed er jeg på Jorden, skjul ikke dine Bud for mig!
20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.
Altid hentæres min Sjæl af Længsel efter dine Lovbud.
21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.
Du truer de frække; forbandede er de, der viger fra dine Bud.
22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.
Vælt Hån og Ringeagt fra mig, thi jeg agter på dine Vidnesbyrd.
23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.
Om Fyrster oplægger Råd imod mig, grunder din Tjener på dine Vedtægter.
24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.
Ja, dine Vidnesbyrd er min Lyst, det er dem, der giver mig Råd.
25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.
I Støvet ligger min Sjæl, hold mig i Live efter dit Ord!
26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.
Mine Veje lagde jeg frem, og du bønhørte mig, dine Vedtægter lære du mig.
27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.
Lad mig fatte dine Befalingers Vej og grunde på dine Undere.
28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.
Af Kummer græder. min Sjæl, oprejs mig efter dit Ord!
29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.
Lad Løgnens Vej være langt fra mig og skænk mig i Nåde din Lov!
30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.
Troskabs Vej har jeg valgt, dine Lovbud attrår jeg.
31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.
Jeg hænger ved dine Vidnesbyrd, lad mig ikke beskæmmes, HERRE!
32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.
Jeg vil løbe dine Buds Vej, thi du giver mit Hjerte at ånde frit.
33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.
Lær mig, HERRE, dine Vedtægters Vej, så jeg agter derpå til Enden.
34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.
Giv mig Kløgt, så jeg agter på din Lov og holder den af hele mit Hjerte.
35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.
Før mig ad dine Buds Sti, thi jeg har Lyst til dem.
36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.
Bøj mit Hjerte til dine Vidnesbyrd og ej til uredelig Vinding.
37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.
Vend mine Øjne bort fra Tant, hold mig i Live ved dit Ord!
38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.
Stadfæst for din Tjener dit Ord, så jeg lærer at frygte dig.
39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.
Hold borte fra mig den Skændsel, jeg frygter, thi dine Lovbud er gode.
40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.
Se, dine Befalinger længes jeg efter, hold mig i Live ved din Retfærd!
41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,
Lad din Miskundhed komme over mig, HERRE, din Frelse efter dit Ord,
42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.
så jeg har Svar til dem, der spotter mig, thi jeg stoler på dit Ord.
43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.
Tag ikke ganske Sandheds Ord fra min Mund, thi jeg bier på dine Lovbud.
44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,
Jeg vil stadig holde din Lov, ja evigt og altid;
45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.
jeg vil vandre i åbent Land, thi dine Befalinger ligger mig på Sinde.
46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.
Jeg vil tale om dine Vidnesbyrd for Konger uden at blues;
47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.
jeg vil fryde mig over dine Bud, som jeg højlige elsker;
48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.
jeg vil udrække Hænderne mod dine Bud og grunde på dine Vedtægter.
49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.
Kom Ordet til din Tjener i Hu, fordi du har ladet mig håbe.
50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.
Det er min Trøst i Nød, at dit Ord har holdt mig i Live.
51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.
De frække hånede mig såre, dog veg jeg ej fra din Lov.
52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.
Dine Lovbud fra fordum, HERRE, kom jeg i Hu og fandt Trøst.
53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj.
Harme greb mig over de gudløse, dem, der slipper din Lov.
54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.
Dine vedtægter blev mig til Sange i min Udlændigheds Hus.
55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.
Om Natten kom jeg dit Navn i Hu, HERRE, jeg holdt din Lov.
56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.
Det blev min lykkelige Lod: at agte på dine Befalinger.
57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.
Min Del er HERREN, jeg satte mig for at holde dine Ord.
58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.
Jeg bønfaldt dig af hele mit Hjerte, vær mig nådig efter dit Ord!
59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.
Jeg overtænkte mine Veje og styred min Fod tilbage til dine Vidnesbyrd.
60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.
Jeg hasted og tøved ikke med at holde dine Bud.
61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.
De gudløses Snarer omgav mig, men jeg glemte ikke din Lov.
62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.
Jeg, står op ved Midnat og takker dig for dine retfærdige Lovbud.
63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.
Jeg er Fælle med alle, der frygter dig og holder dine Befalinger.
64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.
Jorden er fuld af din Miskundhed, HERRE, lær mig dine Vedtægter!
65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.
Du gjorde vel mod din Tjener, HERRE, efter dit Ord.
66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.
Giv mig Forstand og indsigt, thi jeg tror på dine Bud.
67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.
For jeg blev ydmyget, for jeg vild, nu holder jeg dit Ord.
68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.
God er du og gør godt, lær mig dine Vedtægter!
69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.
De frække tilsøler mig med Løgn, men på dine Bud tager jeg hjerteligt Vare.
70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.
Deres Hjerte er dorskt som Fedt, jeg har min Lyst i din Lov.
71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.
Det var godt, at jeg blev ydmyget, så jeg kunde lære dine Vedtægter.
72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.
Din Munds Lov er mig mere værd end Guld og Sølv i Dynger.
73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,
Dine Hænder skabte og dannede mig, giv mig Indsigt; så jeg kan lære dine Bud!
74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.
De, der frygter dig, ser mig og glædes, thi jeg bier på dit Ord.
75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.
HERRE, jeg ved, at dine Bud er retfærdige, i Trofasthed har du ydmyget mig.
76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.
Lad din Miskundhed være min Trøst efter dit Ord til din Tjener!
77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.
Din Barmhjertighed finde mig, at jeg må leve, thi din Lov er min Lyst.
78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.
Lad de frække beskæmmes, thi de gør mig skammelig Uret, jeg grunder på dine Befalinger.
79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.
Lad dem, der frygter dig, vende sig til mig, de, der kender dine Vidnesbyrd.
80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.
Lad mit Hjerte være fuldkomment i dine Vedtægter, at jeg ikke skal blive til Skamme.
81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.
Efter din Frelse længes min Sjæl, jeg bier på dit Ord.
82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?
Mine Øjne længes efter dit Ord og siger: "Hvornår mon du trøster mig?"
83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.
Thi jeg er som en Lædersæk i Røg, men dine Vedtægter glemte jeg ikke.
84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?
Hvor langt er vel din Tjeners Liv? Når vil du dømme dem, der forfølger mig?
85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.
De frække grov mig Grave, de, som ej følger din Lov.
86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.
Alle dine Bud er trofaste, med Løgn forfølger man mig, o hjælp mig!
87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.
De har næsten tilintetgjort mig på Jorden, men dine Befalinger slipper jeg ikke.
88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.
Hold mig i Live efter din Miskundhed, at jeg kan holde din Munds Vidnesbyrd.
89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.
HERRE, dit Ord er evigt, står fast i Himlen.
90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.
Din Trofasthed varer fra Slægt til Slægt, du grundfæsted Jorden, og den står fast.
91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.
Dine Lovbud står fast, de holder dine Tjenere oppe.
92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.
Havde din Lov ej været min Lyst, da var jeg omkommet i min Elende.
93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.
Aldrig i Evighed glemmer jeg dine Befalinger, thi ved dem holdt du mig i Live.
94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.
Din er jeg, frels mig, thi dine Befalinger ligger mig på Sinde.
95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.
De gudløse lurer på at lægge mig øde, dine Vidnesbyrd mærker jeg mig.
96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.
For alting så jeg en Grænse, men såre vidt rækker dit Bud.
97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.
Hvor elsker jeg dog din Lov! Hele Dagen grunder jeg på den.
98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.
Dit Bud har gjort mig visere end mine Fjender, thi det er for stedse mit.
99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.
Jeg er klogere end alle mine Lærere, thi jeg grunder på dine Vidnesbyrd.
100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.
Jeg har mere Forstand end de gamle; jeg agter på dine Bud.
101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.
Jeg holder min Fod fra hver Vej, som er ond, at jeg kan holde dit Ord.
102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.
Fra dine Lovbud veg jeg ikke, thi du underviste mig.
103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.
Hvor sødt er dit Ord for min Gane, sødere end Honning for min Mund.
104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.
Ved dine Befalinger fik jeg Forstand, så jeg hader al Løgnens Vej.
105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.
Dit Ord er en Lygte for min Fod, et Lys på min Sti.
106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.
Jeg svor en Ed og holdt den: at følge dine retfærdige Lovbud.
107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.
Jeg er såre ydmyget, HERRE, hold mig i Live efter dit Ord!
108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.
Lad min Munds frivillige Ofre behage dig, HERRE, og lær mig dine Lovbud!
109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.
Altid går jeg med Livet i Hænderne, men jeg glemte ikke din Lov.
110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.
De gudløse lægger Snarer for mig, men fra dine Befalinger for jeg ej vild.
111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.
Dine Vidnesbyrd fik jeg til evigt Eje, thi de er mit Hjertes Glæde.
112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.
Jeg bøjed mit Hjerte til at holde dine Vedtægter for evigt til Enden.
113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.
Jeg hader tvesindet Mand, men jeg elsker din Lov.
114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.
Mit Skjul og mit Skjold er du, jeg bier på dit Ord.
115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.
Vig fra mig, I, som gør ondt, jeg vil holde min Guds Bud.
116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.
Støt mig efter dit Ord, at jeg må leve, lad mig ikke beskæmmes i mit Håb!
117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.
Hold mig oppe, at jeg må frelses og altid have min Lyst i dine Vedtægter!
118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.
Du forkaster alle, der farer vild fra dine Vedtægter, thi de higer efter Løgn.
119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.
For Slagger regner du alle Jordens gudløse, derfor elsker jeg dine Vidnesbyrd.
120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.
Af Rædsel for dig gyser mit Kød, og jeg frygter for dine Lovbud.
121 Ajin Èiním soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.
Ret og Skel har jeg gjort, giv mig ikke hen til dem, der trænger mig!
122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
Gå i Borgen for din Tjener, lad ikke de frække trænge mig!
123 Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.
Mine Øjne vansmægter efter din Frelse og efter dit Retfærds Ord.
124 Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.
Gør med din Tjener efter din Miskundhed og lær mig dine Vedtægter!
125 Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.
Jeg er din Tjener, giv mig Indsigt, at jeg må kende dine Vidnesbyrd!
126 Èasť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.
Det er Tid for HERREN at gribe ind, de har krænket din Lov.
127 Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.
Derfor elsker jeg dine Bud fremfor Guld og Skatte.
128 A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.
Derfor følger jeg oprigtigt alle dine Befalinger og hader hver Løgnens Sti.
129 Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.
Underfulde er dine Vidnesbyrd, derfor agted min Sjæl på dem.
130 Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.
Tydes dine Ord, så bringer de Lys, de giver enfoldige Indsigt.
131 Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.
Jeg åbned begærligt min Mund, thi min Attrå stod til dine Bud.
132 Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.
Vend dig til mig og vær mig nådig, som Ret er for dem, der elsker dit Navn!
133 Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.
Lad ved dit Ord mine Skridt blive faste og ingen Uret få Magten over mig!
134 Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.
Udløs mig fra Menneskers Vold, at jeg må holde dine Befalinger!
135 Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.
Lad dit Ansigt lyse over din Tjener og lær mig dine Vedtægter!
136 Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.
Vand i Strømme græder mine Øjne, fordi man ej holder din Lov.
137 Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.
Du er retfærdig, HERRE, og retvise er dine Lovbud.
138 Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.
Du slog dine Vidnesbyrd fast ved Retfærd og Troskab så såre.
139 Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.
Min Nidkærhed har fortæret mig, thi mine Fjender har glemt dine Ord.
140 Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.
Dit Ord er fuldkommen rent, din Tjener elsker det.
141 Maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.
Ringe og ussel er jeg, men dine Befalinger glemte jeg ikke.
142 Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.
Din Retfærd er Ret for evigt, din Lov er Sandhed.
143 Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.
Trængsel og Angst har ramt mig, men dine Bud er min Lyst.
144 Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.
Dine Vidnesbyrd er Ret for evigt, giv mig indsigt, at jeg må leve!
145 Koph Z celého srdce volám, vyslyšiš mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.
Jeg råber af hele mit Hjerte, svar mig, HERRE, jeg agter på dine Vedtægter.
146 K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.
Jeg råber til dig, o frels mig, at jeg kan holde dine Vidnesbyrd!
147 Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.
Årle råber jeg til dig om Hjælp, og bier på dine Ord.
148 Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.
Før Nattevagtstimerne våger mine Øjne for at grunde på dit Ord.
149 Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.
Hør mig efter din Miskundhed, HERRE, hold mig i Live efter dit Lovbud!
150 Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.
De, der skændigt forfølger mig, er mig nær, men de er langt fra din Lov.
151 Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.
Nær er du, o HERRE, og alle dine Bud er Sandhed.
152 Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.
For længst vandt jeg Indsigt af dine Vidnesbyrd, thi du har grundfæstet dem for evigt.
153 Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.
Se min Elende og fri mig, thi jeg glemte ikke din Lov.
154 Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.
Før min Sag og udløs mig, hold mig i Live efter dit Ord!
155 Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.
Frelsen er langt fra de gudløse, thi dine Vedtægter ligger dem ikke, på Sinde.
156 Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.
Din Barmhjertighed er stor, o HERRE, hold mig i Live efter dine Lovbud!
157 Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.
Mange forfølger mig og er mig fjendske, fra dine Vidnesbyrd veg jeg ikke.
158 Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.
Jeg væmmes ved Synet af troløse, der ikke holder dit Ord.
159 Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.
Se til mig, thi jeg elsker dine Befalinger, HERRE, hold mig i Live efter din Miskundhed!
160 Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.
Summen af dit Ord er Sandhed, og alt dit retfærdige Lovbud varer evigt.
161 Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.
Fyrster forfulgte mig uden Grund, men mit Hjerte frygted dine Ord.
162 Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.
Jeg glæder mig over dit Ord som en, der har gjort et vældigt Bytte.
163 Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.
Jeg hader og afskyr Løgn, din Lov har jeg derimod kær.
164 Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.
Jeg priser dig syv Gange daglig for dine retfærdige Lovbud.
165 Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.
Megen Fred har de, der elsker din Lov, og intet bliver til Anstød for dem.
166 Očekávám na spasení tvé, Hospodine, a přikázaní tvá vykonávám.
Jeg håber på din Frelse, HERRE, og jeg har holdt dine Bud.
167 Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.
Min Sjæl har holdt dine Vidnesbyrd, jeg har dem såre kære.
168 Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.
Jeg holder dine Befalinger og Vidnesbyrd, thi du kender alle mine Veje.
169 Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.
Lad min Klage nå frem for dit Åsyn, HERRE, giv mig Indsigt efter dit Ord!
170 Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.
Lad min Bøn komme frem for dit Åsyn, frels mig efter dit Ord!
171 I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.
Mine Læber skal synge din Pris, thi du lærer mig dine Vedtægter.
172 Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.
Min Tunge skal synge om dit Ord, thi alle dine Bud er Retfærd.
173 Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.
Lad din Hånd være mig til Hjælp, thi jeg valgte dine Befalinger.
174 Toužím po spasení tvém, Hospodine, a zákon tvůj jest rozkoš má.
Jeg længes efter din Frelse, HERRE, og din Lov er min Lyst.
175 Živa bude duše má, a bude tě chváliti, a soudové tvoji budou mi na pomoc.
Gid min Sjæl må leve, at den kan prise dig, og lad dine Lovbud være min Hjælp!
176 Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.
Farer jeg vild som det tabte Får, så opsøg din Tjener, thi jeg glemte ikke dine Bud.
