Žalmy 116
1 Miluji Hospodina, proto že vyslýchá hlas můj a pokorné modlitby mé.
Sitä minä rakastan, että Herra kuulee minun rukoukseni äänen;
2 Nebo naklonil ucha svého ke mně, když jsem ho vzýval ve dnech svých.
Että hän korvansa kallistaa minun puoleeni; sentähden minä avukseni huudan häntä elinaikanani.
3 Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a úzkosti hrobu potkaly mne; sevření a truchlost přišla na mne. (Sheol h7585)
Kuoleman paulat ovat minun piirittäneet, ja helvetin ahdistukset ovat minun löytäneet: minä tulin vaivaan ja tuskaan. (Sheol h7585)
4 I vzýval jsem jméno Hospodinovo, řka: Prosím, ó Hospodine, vysvoboď duši mou.
Mutta minä avukseni huudan Herran nimeä: o Herra, pelasta minun sieluni!
5 Milostivý Hospodin a spravedlivý, Bůh náš lítostivý.
Herra on armollinen ja vanhurskas, ja meidän Jumalamme on laupias.
6 Ostříhá sprostných Hospodin; znuzen jsem byl, a spomohl mi.
Herra kätkee yksinkertaiset: kuin minä olin kovin vaivattu, niin hän minua autti.
7 Navratiž se, duše má, do odpočinutí svého, poněvadž Hospodin jest dobrodince tvůj.
Palaja taas, minun sieluni, sinun lepoos; sillä Herra tekee hyvästi sinulle.
8 Nebo jsi vytrhl duši mou od smrti, oči mé od slz, nohu mou od poklesnutí.
Sillä sinä olet sieluni temmannut pois kuolemasta, silmäni kyynelistä, jalkani kompastuksesta.
9 Ustavičně choditi budu před Hospodinem v zemi živých.
Minä vaellan Herran edessä eläväin maassa.
10 Uvěřil jsem, protož i mluvil jsem, ačkoli jsem byl velmi ztrápený.
Minä uskon, sentähden minä puhun; mutta minä sangen vaivataan.
11 Já jsem byl řekl v pospíchání: Všeliký člověk jest lhář.
Minä sanoin hämmästyksessä: kaikki ihmiset ovat valehteliat.
12 Èím se odplatím Hospodinu za všecka dobrodiní jeho mně učiněná?
Kuinka minä maksan Herralle kaikki hänen hyvät tekonsa, jotka hän minulle teki?
13 Kalich mnohého spasení vezmu, a jméno Hospodinovo vzývati budu.
Minä otan sen autuaallisen kalkin, ja saarnaan Herran nimeä.
14 Sliby své Hospodinu splním, teď přede vším lidem jeho.
Minä maksan lupaukseni Herralle kaiken hänen kansansa edessä.
15 Drahá jest před očima Hospodinovýma smrt svatých jeho.
Hänen pyhäinsä kuolema on kallis Herran edessä.
16 Ó Hospodine, že jsem služebník tvůj, služebník, pravím, tvůj, syn děvky tvé, rozvázal jsi svazky mé.
O Herra! minä olen sinun palvelias, minä olen sinun palvelias, sinun piikas poika: sinä olet minun siteeni vallallensa päästänyt.
17 Tobě obětovati budu obět díků činění, a jméno Hospodinovo vzývati budu.
Minä uhraan sinulle kiitosuhria, ja Herran nimeä saarnaan.
18 Sliby své Hospodinu splním, teď přede vším lidem jeho,
Minä maksan Herralle lupaukseni kaiken hänen kansansa edessä,
19 V síňcích domu Hospodinova, u prostřed tebe, Jeruzaléme. Halelujah.
Herran huoneen esikartanoissa, keskellä sinua, Jerusalem. Halleluja!
