< Žalmy 115 >

1 Ne nám, Hospodine, ne nám, ale jménu svému dej čest, pro milosrdenství své a pro pravdu svou.
Ikkje oss, Herre, ikkje oss, men ditt namn gjeve du æra for di miskunn, for din truskap skuld!
2 Proč mají říkati pohané: Kdež jest nyní Bůh jejich?
Kvifor skal heidningarne segja: «Kvar er no deira Gud?»
3 Ješto Bůh náš jest na nebi, čině všecko, což se mu líbí.
Vår Gud er då i himmelen, alt det han vil, gjer han.
4 Modly pak jejich jsou stříbro a zlato, dílo rukou lidských.
Deira avgudar er sylv og gull, eit verk av menneskjehender.
5 Ústa mají, a nemluví, oči mají, a nevidí.
Dei hev munn, men talar ikkje, dei hev augo, men ser ikkje;
6 Uši mají, a neslyší, nos mají, a nečijí.
dei hev øyro, men høyrer ikkje, dei hev nos, men luktar ikkje.
7 Ruce mají, a nemakají, nohy mají, a nechodí, aniž volati mohou hrdlem svým.
Med sine hender grip dei ikkje, med sine føter gjeng dei ikkje, dei hev ikkje mål i strupen.
8 Nechať jsou jim podobni, kteříž je dělají, a kdožkoli v nich doufají.
Som desse er, vert dei som lagar deim, alle som set si lit til deim.
9 Izraeli, doufej v Hospodina, nebo spomocníkem a štítem takových on jest.
Israel, lit på Herren! Han er deira hjelp og skjold.
10 Dome Aronův, doufej v Hospodina, spomocníkem a štítem takových on jest.
Arons hus, lit på Herren! Han er deira hjelp og skjold.
11 Kteříž se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina, spomocníkem a štítem takových on jest.
De som ottast Herren, lit på Herren! Han er deira hjelp og skjold.
12 Hospodin rozpomena se na nás, požehná; požehná domu Izraelovu, požehná i domu Aronovu.
Herren kom oss i hug, han skal velsigna, han skal velsigna Israels hus, han skal velsigna Arons hus,
13 Požehná bojícím se Hospodina, malým, i velikým.
han skal velsigna deim som ottast Herren, dei små med dei store.
14 Rozmnoží Hospodin vás, vás i syny vaše.
Herren late dykk auka, dykk og dykkar born!
15 Požehnaní vy od Hospodina, kterýž učinil nebesa i zemi.
Velsigna er de av Herren, han som skapte himmel og jord.
16 Nebesa jsou nebesa Hospodinova, zemi pak dal synům lidským.
Himmelen er himmel for Herren, men jordi hev han gjeve menneskjeborni.
17 Ne mrtví chváliti budou Hospodina, ani kdo ze všech těch, kteříž sstupují do místa mlčení,
Dei daude lovar ikkje Herren, ingen av deim som stig ned i stilla.
18 Ale my dobrořečiti budeme Hospodinu od tohoto času až na věky. Halelujah.
Men me skal lova Herren frå no og til æveleg tid. Halleluja!

< Žalmy 115 >