Žalmy 115
1 Ne nám, Hospodine, ne nám, ale jménu svému dej čest, pro milosrdenství své a pro pravdu svou.
Drottinn, gefðu ekki okkur, heldur þínu nafni dýrðina. Gefðu að allir vegsami þig vegna miskunnar þinnar og trúfesti.
2 Proč mají říkati pohané: Kdež jest nyní Bůh jejich?
Hvers vegna leyfir þú heiðingjunum að segja: „Guð þeirra er ekki til!“
3 Ješto Bůh náš jest na nebi, čině všecko, což se mu líbí.
Guð er á himnum og hann gerir það sem hann vill.
4 Modly pak jejich jsou stříbro a zlato, dílo rukou lidských.
Guðir heiðingjanna eru mannaverk, smíðisgripir úr silfri og gulli.
5 Ústa mají, a nemluví, oči mají, a nevidí.
Þeir hvorki tala né sjá, en hafa þó bæði munn og augu!
6 Uši mají, a neslyší, nos mají, a nečijí.
Þeir heyra ekki, finna enga lykt
7 Ruce mají, a nemakají, nohy mají, a nechodí, aniž volati mohou hrdlem svým.
og hreyfa hvorki legg né lið! Þeir geta ekki sagt eitt einasta orð!
8 Nechať jsou jim podobni, kteříž je dělají, a kdožkoli v nich doufají.
Smiðirnir sem þau gera og tilbiðja, eru engu gáfaðri en þau!
9 Izraeli, doufej v Hospodina, nebo spomocníkem a štítem takových on jest.
Ísrael, treystu Drottni! Hann er hjálpari þinn, hann er skjöldur þinn.
10 Dome Aronův, doufej v Hospodina, spomocníkem a štítem takových on jest.
Þið prestar af Aronsætt, treystið Drottni! Hann er ykkar hjálp og hlíf.
11 Kteříž se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina, spomocníkem a štítem takových on jest.
Þú lýður hans, þið öll, yngri sem eldri, treystið honum. Hann er hjálp og skjöldur.
12 Hospodin rozpomena se na nás, požehná; požehná domu Izraelovu, požehná i domu Aronovu.
Drottinn mun ekki gleyma okkur og hann blessar okkur öll. Hann blessar Ísraels fólk og prestana af Arons ætt,
13 Požehná bojícím se Hospodina, malým, i velikým.
já, alla, bæði háa og lága – þá sem óttast hann.
14 Rozmnoží Hospodin vás, vás i syny vaše.
Drottinn blessi þig og börnin þín.
15 Požehnaní vy od Hospodina, kterýž učinil nebesa i zemi.
Drottinn, hann sem skapaði himin og jörð, mun blessa þig – já, þig!
16 Nebesa jsou nebesa Hospodinova, zemi pak dal synům lidským.
Himinninn tilheyrir Drottni, en jörðina gaf hann mönnunum.
17 Ne mrtví chváliti budou Hospodina, ani kdo ze všech těch, kteříž sstupují do místa mlčení,
Ekki geta andaðir menn lofað Drottin hér á jörðu,
18 Ale my dobrořečiti budeme Hospodinu od tohoto času až na věky. Halelujah.
en það getum við! Við lofum hann að eilífu! Hallelúja! Lof sé Drottni!
