Žalmy 115

1 Ne nám, Hospodine, ne nám, ale jménu svému dej čest, pro milosrdenství své a pro pravdu svou.

Ikke os, Herre! ikke os, men dit Navn give du Ære for din Miskundhed, for din Sandheds Skyld.

2 Proč mají říkati pohané: Kdež jest nyní Bůh jejich?

Hvorfor skulle Hedningerne sige: Hvor er nu deres Gud?

3 Ješto Bůh náš jest na nebi, čině všecko, což se mu líbí.

Men vor Gud er i Himlene, han gør alt, hvad ham behager.

4 Modly pak jejich jsou stříbro a zlato, dílo rukou lidských.

Deres Billeder ere Sølv og Guld, Menneskehænders Gerning.

5 Ústa mají, a nemluví, oči mají, a nevidí.

De have Mund, men kunne ikke tale; de have Øjne, men kunne ikke se.

6 Uši mají, a neslyší, nos mají, a nečijí.

De have Øren, men kunne ikke høre; de have Næse, men kunne ikke lugte.

7 Ruce mají, a nemakají, nohy mají, a nechodí, aniž volati mohou hrdlem svým.

De have Hænder, men kunne ikke føle; de have Fødder, men kunne ikke gaa; de kunne ikke tale med deres Strube.

8 Nechať jsou jim podobni, kteříž je dělají, a kdožkoli v nich doufají.

Ligesom de ere, saa vorde de, der gøre dem, hver den, som forlader sig paa dem.

9 Izraeli, doufej v Hospodina, nebo spomocníkem a štítem takových on jest.

Israel! forlad dig paa Herren; han er deres Hjælp og deres Skjold.

10 Dome Aronův, doufej v Hospodina, spomocníkem a štítem takových on jest.

Arons Hus! forlader eder paa Herren; han er deres Hjælp og deres Skjold.

11 Kteříž se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina, spomocníkem a štítem takových on jest.

I, som frygte Herren, forlader eder paa Herren; han er deres Hjælp og deres Skjold.

12 Hospodin rozpomena se na nás, požehná; požehná domu Izraelovu, požehná i domu Aronovu.

Herren kom os i Hu, han skal velsigne, han skal velsigne Israels Hus, han skal velsigne Arons Hus.

13 Požehná bojícím se Hospodina, malým, i velikým.

Han skal velsigne dem, som frygte Herren, de smaa med de store.

14 Rozmnoží Hospodin vás, vás i syny vaše.

Herren formere eder, eder og eders Børn!

15 Požehnaní vy od Hospodina, kterýž učinil nebesa i zemi.

Velsignede være I for Herren, som har gjort Himmel og Jord.

16 Nebesa jsou nebesa Hospodinova, zemi pak dal synům lidským.

Himlene ere Herrens Himle, men Jorden gav han Menneskens Børn.

17 Ne mrtví chváliti budou Hospodina, ani kdo ze všech těch, kteříž sstupují do místa mlčení,

De døde love ikke Herren, ej heller nogen af dem, som nedfare til det stille.

18 Ale my dobrořečiti budeme Hospodinu od tohoto času až na věky. Halelujah.

Men vi, vi ville love Herren fra nu og indtil evig Tid. Halleluja!