< Žalmy 114 >

1 Když vycházel Izrael z Egypta, a rodina Jákobova z národu jazyka cizího,
Kad Israēls izgāja no Ēģiptes, Jēkaba nams no svešas valodas ļaudīm,
2 Byl Juda posvěcením jeho, Izrael panováním jeho.
Tad Jūda Viņam tapa par svētu daļu, un Israēls par Viņa valstību.
3 To když vidělo moře, uteklo, Jordán nazpět se obrátil.
Jūra redzēja un bēga, Jardāne griezās atpakaļ;
4 Hory poskakovaly jako skopci, pahrbkové jako jehňata.
Kalni lēkāja kā auni, pakalni kā jēri.
5 Coť bylo, ó moře, že jsi utíkalo? Jordáne, že jsi nazpět se obrátil?
Kas tev bija, jūra, ka tu bēdz, un tev, Jardāne, ka tu atpakaļ griezies?
6 Ó hory, že jste poskakovaly jako skopci, pahrbkové jako jehňata?
Jums, kalni, ka jūs lēkājāt kā auni, pakalni, kā jēri?
7 Pro přítomnost Panovníka třásla jsem se já země, pro přítomnost Boha Jákobova,
Priekš Tā Kunga drebi, zeme, Jēkaba Dieva priekšā,
8 Kterýž obrací i tu skálu v jezero vod, a škřemen v studnici vod.
Kas klinti pārvērsa par ezeru un akmeņus par ūdens avotiem.

< Žalmy 114 >