Žalmy 11

1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodina doufám, kterakž tedy říkáte duši mé: Uleť s hory své jako ptáče?

Til sangmesteren; av David. Til Herren tar jeg min tilflukt; hvorledes kan I da si til min sjel: Fly til eders fjell som en fugl?

2 Nebo aj, bezbožníci napínají lučiště, přikládají šípy své na tětivo, aby stříleli skrytě na upřímé srdcem.

For se, de ugudelige spenner buen, de legger sin pil på strengen for å skyte i mørket på de opriktige av hjertet.

3 Ale těmi usilováními zkaženi budou; nebo spravedlivý co učinil?

Når grunnvollene nedbrytes, hvad makter da den rettferdige?

4 Hospodin jest v chrámě svatém svém, trůn Hospodinův v nebi jest; oči jeho hledí, víčka jeho zkušují synů lidských.

Herren er i sitt hellige tempel, Herrens trone er i himmelen, hans øine skuer, hans blikk prøver menneskenes barn.

5 Hospodin zkušuje spravedlivého, bezbožníka pak a milujícího nepravost nenávidí duše jeho.

Herren prøver den rettferdige; men den ugudelige og den som elsker vold, hater hans sjel.

6 Dštíti bude na bezbožníky uhlím řeřavým, ohněm a sirou, a duch vichřice bude částka kalicha jejich.

Han lar snarer regne ned over de ugudelige; ild og svovel og glødende vind er deres begers del.

7 Nebo Hospodin spravedlivý jest, spravedlnost miluje, na upřímého oči jeho patří.

For Herren er rettferdig, elsker rettferdighet; på den opriktige ser hans åsyn.