Žalmy 109
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
Načelniku godbe, psalm Davidov. O Bog hvale moje, ne delaj se gluhega.
2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
Ker usta krivičnega in usta zvijačna so so odprla zoper mene; govorila so zoper mene z lažnjivim jezikom.
3 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
In z besedami sovražnimi so me obdali; pobijajo me po krivem.
4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
Nasprotovali so mi za ljubezen mojo, s katero sem bil v molitvi,
5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
Vračajoč mi hudo za dobro, in sovraštvo za ljubezen mojo.
6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
Daj mu krivičnega za gospoda, kateri mu naj nasprotujoč stoji na desni.
7 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
Ko pride pred sodbo, odide naj obsojen; in molitev njegova bodi mu v greh.
8 Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
Malo bodi dnî njegovih; drugi dobodi službo njegovo.
9 Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
Otroci njegovi bodijo sirote, in vdova žena njegova.
10 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
In neprestano naj se klatijo in beračijo otroci njegovi, in iščejo naj miloščine iz krajev svojih zapuščenih.
11 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
Odrtnik naj zagrabi, karkoli ima, in tujci naj uplenijo delo njegovo.
12 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
Ne bodi mu nikogar, da mu dobroto pomolí, in ne bodi ga, da izkaže milost sirotam njegovim.
13 Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
Pokončan bodi zarod njegov, v drugem rodu bodi izbrisano njih ime.
14 Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
V spominu bodi krivica očetov njegovih pri Gospodu; in greh matere njegove se ne izbriši.
15 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
Bodo naj vedno pred Gospodom, da iztrebi sè zemlje njih spomin.
16 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
Zato ker se ni domislil izkazovati milost, ampak preganjal je moža ubozega in potrebnega in žalujočega, da ga usmrti;
17 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
In želel je, da ga zadene prokletstvo, in ni se veselil blagoslova, temuč, da naj bode daleč od njega.
18 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
Da se obleče s prokletstvom, kakor z oblačilom svojim, in da vnide kakor voda vanj, in kakor olje v kosti njegove
19 Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
Pridi mu, kakor sè suknjo naj se ogrinja, in kakor s pasom naj se opasuje z njim vedno.
20 Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
To bodi plačilo nasprotujočih meni od Gospoda, in njih, kateri hudo govoré zoper dušo mojo.
21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
Ti pa, o Gospod, izkazuj mi milost zavoljo imena svojega, ker je dobra milost tvoja, reši me.
22 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
Ker ubožen sem in potreben, in srce moje je prebodeno sredi mene.
23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
Kakor senca, ko se nagiblje, odhajati sem primoran; kakor kobilico me podé.
24 Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
Kolena moja se šibé od posta, in meso moje hujša, ker je pošla debelost.
25 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
Vrhu tega sem jim jaz v zasramovanje; ko me vidijo, majó z glavo svojo.
26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
Pomagaj mi, o Gospod, Bog moj, reši me po milosti svoji.
27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
Spoznajo naj, da je ta roka tvoja, da si ti, Gospod, to storil.
28 Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
Preklinjajo naj, ti blagoslavljaj; ko se osramoté, kateri so vstali, veseli se naj hlapec tvoj.
29 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
Z nečastjo naj se odenejo nasprotniki moji, in ogrnejo se naj kakor s plaščem sè sramoto svojo.
30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
Slavil bodem močno z usti svojimi Gospoda, in sredi mnogih bodem ga hvalil.
31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
Ker stoji na desni siromaku, da ga reši njih, ki mu odsojajo življenje.
