Žalmy 109
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
Боже, славо моја, немој ћутати,
2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
Јер се уста безбожничка и уста лукава на ме отворише; говоре са мном језиком лажљивим.
3 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
Речима злобним са свих страна гоне ме, и оружају се на ме низашта.
4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
За љубав моју устају на мене, а ја се молим.
5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
Враћају ми зло за добро, и мржњу за љубав моју.
6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
Постави над њим старешину безбожника, и противник нека му стане с десне стране.
7 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
Кад се стане судити, нека изађе крив, и молитва његова нека буде грех.
8 Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
Нека буду дани његови кратки, и власт његову нека добије други.
9 Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
Деца његова нек буду сироте, и жена његова удовица.
10 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
Деца његова нек се потуцају и просе, и нека траже хлеба изван својих пустолина.
11 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
Нека му узме дужник све што има, и нека разграбе туђини муку његову.
12 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
Нек се не нађе нико ко би га љубио, ни ко би се смиловао на сироте његове.
13 Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
Наслеђе његово нек се затре, у другом колену нека погине име њихово.
14 Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
Безакоње старих његових нек се спомене у Господа, и грех матере његове нек се не избрише.
15 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
Нека буду свагда пред Господом, и Он нека истреби спомен њихов на земљи;
16 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
Зато што се није сећао чинити милост, него је гонио човека ништег и убогог, и тужном у срцу тражио смрт.
17 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
Љубио је клетву, нека га и стигне; није марио за благослов, нека и отиде од њега.
18 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
Нек се обуче у клетву као у хаљину, и она нек уђе у њега као вода, и као уље у кости његове.
19 Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
Нек му она буде као хаљина, у коју се облачи, и као појас, којим се свагда паше.
20 Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
Таква плата нек буде од Господа онима који ме ненавиде, и који говоре зло на душу моју.
21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
А мени, Господе, Господе, учини шта приличи имену Твом. Ти си добар, милошћу својом избави ме.
22 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
Јер сам невољан и ништ, и срце је моје рањено у мени.
23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
Нестаје ме као сена, кад се одмиче; терају ме као скакавце.
24 Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
Колена моја изнемогоше од поста, и тело моје омрша.
25 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
Постадох подсмех њима; видећи ме машу главом својом.
26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
Помози ми, Господе, Боже мој, спаси ме по милости својој.
27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
Нека познају да је ово Твоја рука, и Ти, Господе, да си ово учинио.
28 Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
Они куну, а Ти благослови; устају, али нек се постиде, и слуга се Твој обрадује.
29 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
Нек се противници моји обуку у срамоту, и као хаљином нек се покрију стидом својим.
30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
Хвалићу Господа веома устима својим, и усред многих славићу Га,
31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
Јер стоји с десне стране убогоме, да би га спасао од оних који осуђују душу његову.
