Žalmy 109
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
Ó Deus do meu louvor, não te cales,
2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
Pois a bocca do impio e a bocca do enganador estão abertas contra mim: teem fallado contra mim com uma lingua mentirosa.
3 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
Elles me cercaram com palavras odiosas, e pelejaram contra mim sem causa.
4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
Em recompensa do meu amor são meus adversarios: mas eu faço oração.
5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
E me deram mal pelo bem, e odio pelo meu amor.
6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
Põe sobre elle um impio, e Satanaz esteja á sua direita.
7 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
Quando fôr julgado, saia condemnado; e a sua oração se lhe torne em peccado.
8 Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
Sejam poucos os seus dias, e outro tome o seu officio.
9 Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
Sejam orphãos os seus filhos, e viuva sua mulher.
10 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
Sejam vagabundos e pedintes os seus filhos, e busquem o pão dos seus logares desolados.
11 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
Lance o credor a mão a tudo quanto tenha, e despojem os estranhos o seu trabalho.
12 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
Não haja ninguem que se compadeça d'elle, nem haja quem favoreça os seus orphãos.
13 Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
Desappareça a sua posteridade, o seu nome seja apagado na seguinte geração.
14 Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
Esteja na memoria do Senhor a iniquidade de seus paes, e não se apague o peccado de sua mãe.
15 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
Antes estejam sempre perante o Senhor, para que faça desapparecer a sua memoria da terra.
16 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
Porquanto não se lembrou de fazer misericordia; antes perseguiu ao varão afflicto e ao necessitado, para que podesse até matar o quebrantado de coração.
17 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
Visto que amou a maldição, ella lhe sobrevenha, e assim como não desejou a benção, ella se affaste d'elle.
18 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
Assim como se vestiu de maldição, como d'um vestido, assim penetre ella nas suas entranhas como agua, e em seus ossos como azeite.
19 Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
Seja para elle como o vestido que o cobre, e como cinto que o cinja sempre.
20 Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
Seja este o galardão dos meus contrarios, da parte do Senhor, e dos que fallam mal contra a minha alma.
21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
Mas tu, Deus Senhor, trata comigo por amor do teu nome, porque a tua misericordia é boa; livra-me,
22 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
Pois estou afflicto e necessitado, e o meu coração está ferido dentro de mim.
23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
Vou-me como a sombra que declina; sou sacudido como o gafanhoto.
24 Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
De jejuar estão enfraquecidos os meus joelhos, e a minha carne emmagrece.
25 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
E ainda lhes sou opprobrio; quando me contemplam, movem as cabeças.
26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
Ajuda-me, Senhor Deus meu, salva-me segundo a tua misericordia.
27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
Para que saibam que esta é a tua mão, e que tu, Senhor, o fizeste.
28 Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
Amaldiçoem elles, mas abençoa tu: quando se levantarem fiquem confundidos; e alegre-se o teu servo.
29 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
Vistam-se os meus adversarios de vergonha, e cubram-se com a sua propria confusão como com uma capa.
30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
Louvarei grandemente ao Senhor com a minha bocca: louval-o-hei entre a multidão.
31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
Pois se porá á mão direita do pobre, para o livrar dos que condemnam a sua alma.
