Žalmy 109
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
Til songmeisteren; av David, ein salme. Min lovsongs Gud, teg ikkje!
2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
For dei hev late upp sin ugudlege og falske munn imot meg, dei hev tala imot meg med ljugartunga.
3 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
Med hatfulle ord hev dei kringsett meg og ført strid imot meg utan årsak.
4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
Til løn for min kjærleik stod dei imot meg, endå eg berre bed,
5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
dei hev lagt vondt yver meg til løn for godt og hat til løn for min kjærleik.
6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
Set ein ugudleg yver honom, og lat ein klagar standa ved hans høgre hand!
7 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
Når han vert dømd, lat honom ganga skuldig ut, og lat hans bøn verta til synd!
8 Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
Lat hans dagar verta få, lat ein annan få hans embætte!
9 Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
Lat hans born verta farlause og kona hans enkja!
10 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
Lat hans born flakka ikring og beda seg, lat deim ganga som tiggarar frå sin øydelagde heim!
11 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
Lat okerkallen leggja snara um all hans eigedom, og framande plundra hans avling!
12 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
Lat ingen finnast som hyser miskunn imot honom, og ingen som ynkast yver hans farlause born!
13 Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
Lat hans etterkomarar ganga til grunnar og deira namn verta utstroke i næste ættled!
14 Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
Hans fedra skuld vere i minne hjå Herren, og syndi åt mor hans verte ikkje utstroki!
15 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
Dei vere alltid for Herrens åsyn, og han rydje deira minne ut av jordi,
16 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
av di han ikkje kom i hug å gjera miskunn, men forfylgde ein arm og fatig mann, og ein hjarteskræmd og vilde drepa honom.
17 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
Han elska forbanning, og denne kom yver honom, han lika ikkje velsigning, og denne kom langt burt frå honom.
18 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
Han klædde seg i forbanning som sitt klædeplagg, og ho trengde som vatn inn i hans liv, og som olje i hans bein.
19 Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
Lat henne verta honom til ei kåpa som han sveiper seg i, og til eit belte som han alltid bind um seg!
20 Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
Dette vere løni frå Herren åt mine motstandarar, og åt deim som talar vondt imot mi sjæl!
21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
Og du, Herre, Herre, gjer vel imot meg for ditt namn skuld, etter som di miskunn er god, so berga meg!
22 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
For arm og fatig er eg, og mitt hjarta er gjenomstunge i meg.
23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
Som ein skugge når han lengjest, kverv eg burt, eg vert jaga burt som ein grashopp.
24 Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
Mine kne er ustøde av fasta, og holdet mitt misser feita.
25 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
Og eg hev vorte til spott for deim; når dei ser meg, rister dei på hovudet.
26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
Hjelp meg, Herre min Gud, frels meg etter di miskunn!
27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
so dei må kjenna, at dette er di hand, at du, Herre, hev gjort det.
28 Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
Dei forbannar, men du velsignar, dei stend upp, men vert skjemde, og din tenar gled seg.
29 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
Mine motstandarar skal klæda seg i skjemsla og sveipa seg i si skam som i ei kåpa.
30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
Eg vil takka Herren storleg med min munn, og midt imillom mange vil eg lova honom.
31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
For han stend på høgre sida åt den fatige til å frelsa honom frå deim som dømer hans sjæl.
