Žalmy 109
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
Til sangmesteren; av David; en salme. Min lovsangs Gud, ti ikke!
2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
For ugudelighets munn og falskhets munn har de oplatt imot mig, de har talt med mig med løgnens tunge.
3 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
Og med hatets ord har de omgitt mig og stridt imot mig uten årsak.
4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
Til lønn for min kjærlighet stod de mig imot, enda jeg er bare bønn.
5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
Og de la ondt på mig til lønn for godt og hat til lønn for min kjærlighet.
6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
Sett en ugudelig over ham, og la en anklager stå ved hans høire hånd!
7 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
Når han dømmes, da la ham gå ut som skyldig, og la hans bønn bli til synd!
8 Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
La hans dager bli få, la en annen få hans embede!
9 Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
La hans barn bli farløse og hans hustru enke,
10 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
og la hans barn flakke omkring og tigge, og la dem gå som tiggere fra sine ødelagte hjem!
11 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
La ågerkaren kaste garn ut efter alt det han har, og fremmede røve frukten av hans arbeid!
12 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
La ham ikke finne nogen som bevarer miskunnhet imot ham og la ingen forbarme sig over hans farløse barn!
13 Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
La hans fremtid bli avskåret, deres navn bli utslettet i det annet ættledd!
14 Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
Hans fedres misgjerning bli ihukommet hos Herren, og hans mors synd bli ikke utslettet!
15 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
De være alltid for Herrens øine, og han utrydde deres minne av jorden,
16 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
fordi han ikke kom i hu å gjøre barmhjertighet, men forfulgte en mann som var fattig og elendig og bedrøvet i hjertet, og vilde drepe ham.
17 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
Han elsket forbannelse, og den kom over ham; han hadde ikke lyst til velsignelse, og den blev langt borte fra ham;
18 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
han klædde sig i forbannelse som sin klædning, og den trengte som vann inn i hans liv og som olje i hans ben.
19 Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
La den være ham som et klædebon som han dekker sig med, og som et belte som han alltid omgjorder sig med!
20 Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
Dette være mine motstanderes lønn fra Herren, og deres som taler ondt imot min sjel!
21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
Og du, Herre, Herre, gjør vel imot mig for ditt navns skyld! Fordi din miskunnhet er god, så redde du mig!
22 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
For jeg er elendig og fattig, og mitt hjerte er gjennemboret i mitt indre.
23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
Som en skygge, når den heller, farer jeg avsted; jeg blir jaget bort som en gresshoppe.
24 Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
Mine knær vakler av faste, og mitt kjød svinner og er uten fedme.
25 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
Og jeg er blitt til spott for dem; de ser mig og ryster på hodet.
26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
Hjelp mig, Herre min Gud, frels mig efter din miskunnhet,
27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
så de må kjenne at dette er din hånd, at du, Herre, har gjort det!
28 Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
De forbanner, men du velsigner; de reiser sig og blir til skamme, men din tjener gleder sig.
29 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
Mine motstandere skal klæ sig i vanære og svøpe sig i sin skam som i en kappe.
30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
Jeg vil storlig prise Herren med min munn, og midt iblandt mange vil jeg love ham;
31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
for han står ved den fattiges høire hånd for å frelse ham fra dem som dømmer hans sjel.
