Žalmy 109

1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.

Per il Capo de’ musici. Salmo di Davide. O Dio della mia lode, non tacere,

2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.

perché la bocca dell’empio e la bocca di frode si sono aperte contro di me; hanno parlato contro di me con lingua bugiarda.

3 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.

M’hanno assediato con parole d’odio, e m’hanno fatto guerra senza cagione.

4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.

Invece dell’amore che porto loro, mi sono avversari, ed io non faccio che pregare.

5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.

Essi m’hanno reso male per bene, e odio per il mio amore.

6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.

Costituisci un empio su di lui, si tenga alla sua destra un avversario.

7 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.

Quando sarà giudicato, esca condannato, e la sua preghiera gli sia imputata come peccato.

8 Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.

Siano i suoi giorni pochi: un altro prenda il suo ufficio.

9 Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.

Siano i suoi figliuoli orfani e la sua moglie vedova.

10 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.

I suoi figliuoli vadan vagando e accattino, e cerchino il pane lungi dalle loro case in rovina.

11 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.

Getti l’usuraio le sue reti su tutto ciò ch’egli ha, e gli stranieri faccian lor preda delle sue fatiche.

12 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.

Nessuno estenda a lui la sua benignità, e non vi sia chi abbia pietà de’ suoi orfani.

13 Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.

La sua progenie sia distrutta; nella seconda generazione sia cancellato il loro nome!

14 Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.

L’iniquità dei suoi padri sia ricordata dall’Eterno, e il peccato di sua madre non sia cancellato.

15 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,

Sian quei peccati del continuo davanti all’Eterno, e faccia egli sparire dalla terra la di lui memoria,

16 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.

perch’egli non si è ricordato d’usar benignità, ma ha perseguitato il misero, il povero, il tribolato di cuore per ucciderlo.

17 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.

Egli ha amato la maledizione, e questa gli è venuta addosso; non si è compiaciuto nella benedizione, ed essa si tien lungi da lui.

18 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.

S’è vestito di maledizione come della sua veste, ed essa è penetrata come acqua, dentro di lui, e come olio, nelle sue ossa.

19 Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.

Siagli essa come un vestito di cui si cuopra, come una cintura di cui sia sempre cinto!

20 Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.

Tal sia, da parte dell’Eterno, la ricompensa dei miei avversari, e di quelli che proferiscono del male contro l’anima mia.

21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.

Ma tu, o Eterno, o Signore, opera in mio favore, per amor del tuo nome; poiché la tua misericordia è buona, liberami,

22 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.

perché io son misero e povero, e il mio cuore è piagato dentro di me.

23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.

Io me ne vo come l’ombra quando s’allunga, sono cacciato via come la locusta.

24 Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.

Le mie ginocchia vacillano per i miei digiuni, e la mia carne deperisce e dimagra.

25 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.

Son diventato un obbrobrio per loro; quando mi vedono, scuotono il capo.

26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,

Aiutami, o Eterno, mio Dio, salvami secondo la tua benignità,

27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.

e sappiano essi che questo è opera della tua mano, che sei tu, o Eterno, che l’hai fatto.

28 Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.

Essi malediranno, ma tu benedirai; s’innalzeranno e resteran confusi, ma il tuo servitore si rallegrerà.

29 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.

I miei avversari saranno vestiti di vituperio e avvolti nella loro vergogna come in un mantello!

30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,

Io celebrerò altamente l’Eterno con la mia bocca, lo loderò in mezzo alla moltitudine;

31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.

poiché egli sta alla destra del povero per salvarlo da quelli che lo condannano a morte.