Žalmy 109
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
Þú Guð sem ég lofa, vertu ekki þögull
2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
því að óguðlegir baktala mig og ljúga á mig sökum.
3 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
Án saka hata þeir mig og ráðast á mig.
4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
Ég elska þá, en jafnvel meðan ég bið fyrir þeim, ofsækja þeir mig.
5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
Þeir gjalda gott með illu og ást mína með hatri.
6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
Leyfðu þeim að finna hvernig mér líður! Leyfðu óvini mínum að þola sama óréttlæti og hann beitir mig – vera dæmdur af ranglátum dómara.
7 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
Og þegar úrskurður fellur, lát hann þá verða honum til tjóns. Líttu á bænir hans eins og innantómt raus.
8 Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
Styttu æviár hans. Skipaðu annan í embætti hans.
9 Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
Börn hans verði föðurlaus og kona hans ekkja
10 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
og rektu þau burt úr rústum heimilis þeirra.
11 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
Lánardrottnarnir taki landareign hans og ókunnugir fái allt sem hann hafði aflað.
12 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
Enginn sýni honum miskunn né aumki sig yfir föðurlausu börnin hans.
13 Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
Afkomendur hans verði afmáðir og ætt hans eins og hún leggur sig.
14 Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
Refsaðu fyrir syndir föður hans og móður og dragðu ekki af.
15 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
Láttu misgjörðir hans aldrei falla í gleymsku, en minningu ættarinnar að engu verða.
16 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
Hann sýndi engum manni miskunn, en ofsótti nauðstadda og steypti aðþrengdum í dauðann.
17 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
Hann formælti öðrum, bölvunin komi honum sjálfum í koll. Að blessa lét hann ógert, blessun sé því fjarri honum.
18 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
Að bölva, það átti við hann, það var honum eðlilegt eins og að éta og drekka.
19 Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
Formælingar hans bitni á honum sjálfum, hylji hann, eins og fötin sem hann er í og beltið um mitti hans.
20 Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
Þetta séu laun andstæðinga minna frá Drottni – þeirra sem ljúga á mig og hóta mér dauða.
21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
En Drottinn, farðu með mig eins og barnið þitt! Eins og þann sem ber þitt eigið nafn. Frelsaðu mig Drottinn, vegna elsku þinnar.
22 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
Það hallar undan fæti, ég finn að dauðinn nálgast.
23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
Ég er hristur til jarðar eins og padda af ermi!
24 Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
Ég skelf í hnjánum – fastan var erfið, ég er ekkert nema skinn og bein.
25 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
Ég er eins og minnisvarði um mistök og þegar menn sjá mig hrista þeir höfuðið.
26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
Hjálpaðu mér Drottinn Guð minn! Frelsaðu mig sakir elsku þinnar og kærleika.
27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
Gerðu það svo að allir sjái, svo að enginn efist um að það var þitt verk,
28 Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
– þá mega þeir formæla mér ef þeir vilja, sama er mér, aðeins að þú blessir mig. Þá munu illráð þeirra gegn mér mistakast og ég ganga mína leið, glaður í bragði.
29 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
Ónýttu áform þeirra! Sveipaðu þá skömm!
30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
Þá mun ég ekki láta af að þakka Drottni, lofa hann í allra áheyrn.
31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
Því að hann er athvarf fátækra og þeirra sem líða skort. Hann frelsar þá undan óvinum þeirra.
