Žalmy 109
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
Dem Vorsänger. Ein Psalm Davids. Gott, den ich rühme, schweige nicht!
2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
Denn sie haben ihr gottloses und falsches Maul wider mich aufgetan; sie sagen mir Lügen ins Gesicht,
3 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
sie bieten gehässige Worte über mich herum und bekämpfen mich ohne Grund.
4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
Dafür, daß ich sie liebe, sind sie mir feind; ich aber bete.
5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
Sie beweisen mir Böses für Gutes und Haß für Liebe.
6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
Bestelle einen Gesetzlosen über ihn, und ein Ankläger stehe zu seiner Rechten!
7 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
Wenn er gerichtet wird, so möge er schuldig gesprochen werden, und sein Gebet werde ihm zur Sünde!
8 Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
Seiner Tage seien wenige, und sein Amt empfange ein anderer!
9 Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
Seine Kinder sollen Waisen werden und sein Weib eine Witwe!
10 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
Seine Kinder müssen umherwanken und betteln, hilfesuchend aus ihren Ruinen hervorkommen!
11 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
Der Gläubiger nehme ihm alles weg, und Fremde sollen plündern, was er sich erworben.
12 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
Niemand gebe ihm Gnadenfrist, und keiner erbarme sich seiner Waisen!
13 Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
Seine Nachkommenschaft falle der Ausrottung anheim, ihr Name erlösche im zweiten Geschlecht!
14 Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
Seiner Väter Missetat müsse gedacht werden vor dem HERRN, und seiner Mutter Sünde werde nicht ausgetilgt!
15 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
Der HERR habe sie beständig vor Augen, daß ihr Gedächtnis von der Erde vertilgt werde,
16 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
weil er nicht daran dachte, Barmherzigkeit zu üben, sondern den Elenden und Armen verfolgte und den Niedergeschlagenen, um ihn in den Tod zu treiben.
17 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
Da er den Fluch liebte, so komme er über ihn; und da er den Segen nicht begehrte, so sei er fern von ihm!
18 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
Er zog den Fluch an wie sein Gewand; so dringe er in sein Inneres wie Wasser und wie Öl in seine Gebeine;
19 Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
er sei ihm wie das Kleid, das er anzieht, und wie der Gurt, damit er sich ständig umgürtet!
20 Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
Das sei der Lohn meiner Ankläger vonseiten des HERRN, derer, welche Arges wider meine Seele reden!
21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
Du aber, o HERR, mein Herr, handle mit mir um deines Namens willen; denn deine Gnade ist gut; darum errette mich!
22 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
Denn ich bin elend und arm, und mein Herz ist verwundet in meiner Brust.
23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
Wie ein Schatten, wenn er sich neigt, schleiche ich dahin; ich werde verscheucht wie eine Heuschrecke.
24 Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
Meine Knie wanken vom Fasten, mein Fleisch magert gänzlich ab;
25 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
und ich bin ihnen zum Gespött geworden; wer mich sieht, schüttelt den Kopf.
26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
Hilf mir, o HERR, mein Gott! Rette mich nach deiner Gnade,
27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
so wird man erkennen, daß dies deine Hand ist, daß du, HERR, solches getan hast.
28 Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
Fluchen sie, so segne du; setzen sie sich wider mich, so müssen sie zuschanden werden; aber dein Knecht müsse sich freuen.
29 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
Meine Ankläger müssen Schmach anziehen und in ihre Schande sich hüllen wie in einen Mantel.
30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
Ich will den HERRN laut preisen mit meinem Munde und inmitten vieler ihn rühmen,
31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
weil er dem Armen zur Seite steht, ihn zu retten von denen, die ihn verurteilen.
