Žalmy 109
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
Ein Psalm Davids, vorzusingen. Gott, mein Ruhm, schweige nicht!
2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
Denn sie haben ihr gottloses und falsches Maul gegen mich aufgetan und reden wider mich mit falscher Zunge;
3 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
und sie reden giftig wider mich allenthalben und streiten wider mich ohne Ursache.
4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
Dafür, daß ich sie liebe, sind sie wider mich; ich aber bete.
5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
Sie beweisen mir Böses um Gutes und Haß um Liebe.
6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
Setze Gottlose über ihn; und der Satan müsse stehen zu seiner Rechten.
7 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
Wenn er gerichtet wird, müsse er verdammt ausgehen, und sein Gebet müsse Sünde sein.
8 Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
Seiner Tage müssen wenige werden, und sein Amt müsse ein anderer empfangen.
9 Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
Seine Kinder müssen Waisen werden und sein Weib eine Witwe.
10 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
Seine Kinder müssen in der Irre gehen und betteln und suchen, als die verdorben sind.
11 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
Es müsse der Wucherer aussaugen alles, was er hat; und Fremde müssen seine Güter rauben.
12 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
Und niemand müsse ihm Gutes tun, und niemand erbarme sich seiner Waisen.
13 Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
Seine Nachkommen müssen ausgerottet werden; ihr Name werde im andern Glied vertilgt.
14 Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
Seiner Väter Missetat müsse gedacht werden vor dem HERRN, und seiner Mutter Sünde müsse nicht ausgetilgt werden.
15 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
Der HERR müsse sie nimmer aus den Augen lassen, und ihr Gedächtnis müsse ausgerottet werden auf Erden,
16 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
darum daß er so gar keine Barmherzigkeit hatte, sondern verfolgte den Elenden und Armen und Betrübten, daß er ihn tötete.
17 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
Und er wollte den Fluch haben, der wird ihm auch kommen; er wollte den Segen nicht, so wird er auch ferne von ihm bleiben.
18 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
Er zog an den Fluch wie sein Hemd; der ist in sein Inwendiges gegangen wie Wasser, und wie Öl in seine Gebeine;
19 Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
So werde er ihm wie ein Kleid, das er anhabe, und wie ein Gürtel, mit dem er allewege sich gürte.
20 Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
So geschehe denen vom HERRN, die mir zuwider sind und reden Böses wider meine Seele.
21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
Aber du, HERR Herr, sei du mit mir um deines Namens willen; denn deine Gnade ist mein Trost: errette mich!
22 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
Denn ich bin arm und elend; mein Herz ist zerschlagen in mir.
23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
Ich fahre dahin wie ein Schatten, der vertrieben wird, und werde verjagt wie die Heuschrecken.
24 Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
Meine Kniee sind schwach von Fasten, und mein Fleisch ist mager und hat kein Fett.
25 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
Und ich muß ihr Spott sein; wenn sie mich sehen, schütteln sie ihren Kopf.
26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
Stehe mir bei, HERR, mein Gott! hilf mir nach deiner Gnade,
27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
daß sie innewerden, daß dies sei deine Hand, daß du, HERR, solches tust.
28 Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
Fluchen sie, so segne du. Setzen sie sich wider mich, so sollen sie zu Schanden werden; aber dein Knecht müsse sich freuen.
29 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
Meine Widersacher müssen mit Schmach angezogen werden und mit ihrer Schande bekleidet werden wie ein Rock.
30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
Ich will dem HERRN sehr danken mit meinem Munde und ihn rühmen unter vielen.
31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
Denn er steht dem Armen zur Rechten, daß er ihm helfe von denen, die sein Leben verurteilen.
