Žalmy 109
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
Au maître chantre. Cantique de David. Dieu que je loue, ne reste pas muet!
2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
Car ils ouvrent contre moi la bouche de l'impie, la bouche du trompeur, parlent avec une langue menteuse;
3 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
et ils m'entourent de paroles de haine, et me font gratuitement la guerre!
4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
En échange de mon amour ils me sont hostiles, mais moi je ne fais que prier.
5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
Ils me rendent le mal pour le bien, et de la haine pour mon amour.
6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
Mets un tel homme sous le pouvoir de l'impie, et que l'accusateur se dresse à sa droite!
7 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
Que du jugement il sorte convaincu, et que sa prière soit comptée comme péché!
8 Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
Qu'il ait des jours peu nombreux, qu'un autre s'empare de sa charge!
9 Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
Que ses enfants soient orphelins, et sa femme veuve!
10 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
Que ses fils soient vagabonds et mendient, et qu'ils quêtent loin de leur maison en ruines!
11 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
Que l'usurier jette le réseau sur tout ce qu'il a, et que des étrangers pillent le fruit de son labeur!
12 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
Que personne ne lui garde une longue affection, et que nul n'ait pitié de ses orphelins!
13 Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
Que sa postérité soit exterminée, et que dès l'âge suivant leur nom soit éteint!
14 Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
Qu'il soit fait mention devant l'Éternel du crime de ses pères, et que le péché de sa mère ne soit point effacé;
15 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
mais qu'ils soient toujours présents à l'Éternel, et qu'il retranche sa mémoire de la terre!
16 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
parce qu'il ne pensa point à pratiquer la bonté, et qu'il persécuta l'homme misérable et pauvre et l'affligé, afin de lui ôter la vie.
17 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
Il aimait la malédiction, qu'elle l'atteigne! La bénédiction n'était pas son plaisir, qu'elle s'éloigne de lui!
18 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
Qu'il se couvre de la malédiction comme de son vêtement; qu'elle pénètre au dedans de lui comme des eaux, et comme de l'huile, dans ses os;
19 Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
qu'elle soit pour lui comme le manteau où il s'enveloppe et comme la ceinture dont il se ceint toujours!
20 Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
Tel soit le salaire que donne l'Éternel à mon ennemi, et à ceux qui disent du mal contre moi!
21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
Mais toi, Éternel, mon Dieu! assiste-moi pour l'amour de ton nom, car ta grâce est bénigne; sauve-moi!
22 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
car je suis misérable et pauvre, et mon cœur est percé au dedans de moi.
23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
Je m'en vais, comme l'ombre, quand elle s'allonge, je suis pourchassé comme la sauterelle.
24 Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
Mes genoux chancellent par l'effet de mes jeûnes, et l'embonpoint a disparu de mon corps amaigri.
25 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
Je suis livré à leurs outrages; ils me regardent, et secouent la tête.
26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
Assiste-moi, Éternel, mon Dieu! Sauve-moi en vertu de ta miséricorde,
27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
afin qu'ils sachent que c'est ta main, que c'est toi, Éternel, qui l'auras fait!
28 Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
Qu'ils maudissent! toi, tu béniras. Qu'ils se dressent! ils seront confondus, et ton serviteur se réjouira.
29 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
Que la honte enveloppe mes adversaires, et que leur opprobre les couvre comme un manteau!
30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
Alors de ma bouche je louerai hautement l'Éternel, et je te célébrerai au milieu de la foule,
31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
car Il se tient à la droite du pauvre, et le sauve de ceux qui le condamnent.
