Žalmy 109
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
Au maître de chant. Psaume de David. Dieu de ma louange, ne garde pas le silence!
2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
Car la bouche du méchant, la bouche du perfide, s’ouvre contre moi. Ils parlent contre moi avec une langue de mensonge,
3 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
ils m’assiègent de paroles haineuses, et ils me font la guerre sans motif.
4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
En retour de mon affection, ils me combattent, et moi, je ne fais que prier.
5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
Ils me rendent le mal pour le bien, et la haine pour l’amour.
6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
Mets-le au pouvoir d’un méchant, et que l’accusateur se tienne à sa droite!
7 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
Quand on le jugera, qu’il sorte coupable, et que sa prière soit réputée péché!
8 Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
Que ses jours soient abrégés, et qu’un autre prenne sa charge!
9 Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
Que ses enfants deviennent orphelins, que son épouse soit veuve!
10 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
Que ses enfants soient vagabonds et mendiants, cherchant leur pain loin de leurs maisons en ruines!
11 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
Que le créancier s’empare de tout ce qui est à lui, et que les étrangers pillent ce qu’il a gagné par son travail!
12 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
Qu’il n’ait personne qui lui garde son affection, que nul n’ait pitié de ses orphelins!
13 Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
Que ses descendants soient voués à la ruine, et que leur nom soit effacé à la seconde génération!
14 Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
Que l’iniquité de ses pères reste en souvenir devant Yahweh, et que la faute de leur mère ne soit pas effacée!
15 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
Qu’elles soient toujours devant Yahweh, et qu’il retranche de la terre leur mémoire!
16 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
Parce qu’il ne s’est pas souvenu d’exercer la miséricorde, parce qu’il a persécuté le malheureux et l’indigent, et l’homme au cœur brisé pour le faire mourir.
17 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
Il aimait la malédiction: elle tombe sur lui; il dédaignait la bénédiction: elle s’éloigne de lui.
18 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
Il s’est revêtu de la malédiction comme d’un vêtement; comme l’eau elle entre au-dedans de lui, et comme l’huile elle pénètre dans ses os.
19 Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
Qu’elle soit pour lui le vêtement qui l’enveloppe, la ceinture qui ne cesse de l’entourer!
20 Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
Tel soit, de la part de Yahweh le salaire de mes adversaires, et de ceux qui parlent méchamment contre moi.
21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
Et toi, Seigneur Yahweh, prends ma défense à cause de ton nom; dans ta grande bonté, délivre-moi.
22 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
Car je suis malheureux et indigent, et mon cœur est blessé au-dedans de moi.
23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
Je m’en vais comme l’ombre à son déclin, je suis emporté comme la sauterelle.
24 Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
A force de jeûne mes genoux chancellent, et mon corps est épuisé de maigreur.
25 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
Je suis pour eux un objet d’opprobre; ils me regardent et branlent de la tête.
26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
Secours-moi, Yahweh, mon Dieu! Sauve-moi dans ta bonté!
27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
Qu’ils sachent que c’est ta main, que c’est toi, Yahweh, qui l’a fait!
28 Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
Eux, ils maudissent; mais toi, tu béniras; ils se lèvent, mais ils seront confondus, et ton serviteur sera dans la joie.
29 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
Mes adversaires seront revêtus d’ignominie, ils seront enveloppés de leur honte comme d’un manteau.
30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
Mes lèvres loueront hautement Yahweh; je le célébrerai au milieu de la multitude;
31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
car il se tient à la droite du pauvre, pour le sauver de ceux qui le condamnent.
