< Žalmy 109 >
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
TO THE OVERSEER. A PSALM OF DAVID. O God of my praise, do not be silent,
2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
For the mouth of wickedness, and the mouth of deceit, They have opened against me, They have spoken with me—A tongue of falsehood, and words of hatred!
3 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
They have surrounded me about, And they fight me without cause.
4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
For my love they oppose me, and I—prayer!
5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
And they set against me evil for good, And hatred for my love.
6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
Appoint the wicked over him, And an adversary stands at his right hand.
7 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
In his being judged, he goes forth wicked, And his prayer is for sin.
8 Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
His days are few, another takes his oversight,
9 Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
His sons are fatherless, and his wife a widow.
10 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
And his sons wander continually, Indeed, they have begged, And have sought out of their dry places.
11 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
An exactor lays a snare for all that he has, And strangers spoil his labor.
12 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
He has none to extend kindness, Nor is there one showing favor to his orphans.
13 Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
His posterity is for cutting off, Their name is blotted out in another generation.
14 Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
The iniquity of his fathers Is remembered to YHWH, And the sin of his mother is not blotted out.
15 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
They are continually before YHWH, And He cuts off their memorial from earth.
16 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
Because that he has not remembered to do kindness, And pursues the poor man and needy, And the struck of heart—to slay,
17 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
And he loves reviling, and it meets him, And he has not delighted in blessing, And it is far from him.
18 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
And he puts on reviling as his robe, And it comes in as water into his midst, And as oil into his bones.
19 Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
It is to him as apparel—he covers himself, And he girds it on for a continual girdle.
20 Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
This [is] the wage of my accusers from YHWH, And of those speaking evil against my soul.
21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
And You, O Lord YHWH, Deal with me for Your Name’s sake, Because Your kindness [is] good, deliver me.
22 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
For I [am] poor and needy, And my heart has been pierced in my midst.
23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
I have gone as a shadow when it is stretched out, I have been driven away as a locust.
24 Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
My knees have been feeble from fasting, And my flesh has failed of fatness.
25 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
And I have been a reproach to them, They see me, they shake their head.
26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
Help me, O YHWH my God, Save me, according to Your kindness.
27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
And they know that this [is] Your hand, You, O YHWH, You have done it.
28 Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
They revile, and You bless, They have risen, and are ashamed, And Your servant rejoices.
29 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
My accusers put on blushing, and are covered, Their shame [is] as an upper robe.
30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
I thank YHWH greatly with my mouth, And I praise Him in the midst of many,
31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
For He stands at the right hand of the needy, To save from those judging his soul.