Žalmy 109

1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.

For the Leader. A Psalm of David. O God of my praise, keep not silence;

2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.

For the mouth of the wicked and the mouth of deceit have they opened against me; they have spoken unto me with a lying tongue.

3 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.

They compassed me about also with words of hatred, and fought against me without a cause.

4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.

In return for my love they are my adversaries; but I am all prayer.

5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.

And they have laid upon me evil for good, and hatred for my love:

6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.

'Set Thou a wicked man over him; and let an adversary stand at his right hand.

7 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.

When he is judged, let him go forth condemned; and let his prayer be turned into sin.

8 Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.

Let his days be few; let another take his charge.

9 Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.

Let his children be fatherless, and his wife a widow.

10 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.

Let his children be vagabonds, and beg; and let them seek their bread out of their desolate places.

11 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.

Let the creditor distrain all that he hath; and let strangers make spoil of his labour.

12 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.

Let there be none to extend kindness unto him; neither let there be any to be gracious unto his fatherless children.

13 Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.

Let his posterity be cut off; in the generation following let their name be blotted out.

14 Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.

Let the iniquity of his fathers be brought to remembrance unto the LORD; and let not the sin of his mother be blotted out.

15 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,

Let them be before the LORD continually, that He may cut off the memory of them from the earth.

16 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.

Because that he remembered not to do kindness, but persecuted the poor and needy man, and the broken in heart he was ready to slay.

17 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.

Yea, he loved cursing, and it came unto him; and he delighted not in blessing, and it is far from him.

18 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.

He clothed himself also with cursing as with his raiment, and it is come into his inward parts like water, and like oil into his bones.

19 Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.

Let it be unto him as the garment which he putteth on, and for the girdle wherewith he is girded continually.'

20 Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.

This would mine adversaries effect from the LORD, and they that speak evil against my soul.

21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.

But Thou, O GOD the Lord, deal with me for Thy name's sake; because Thy mercy is good, deliver Thou me.

22 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.

For I am poor and needy, and my heart is wounded within me.

23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.

I am gone like the shadow when it lengtheneth; I am shaken off as the locust.

24 Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.

My knees totter through fasting; and my flesh is lean, and hath no fatness.

25 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.

I am become also a taunt unto them; when they see me, they shake their head.

26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,

Help me, O LORD my God; O save me according to Thy mercy;

27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.

That they may know that this is Thy hand; that Thou, LORD, hast done it.

28 Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.

Let them curse, but bless Thou; when they arise, they shall be put to shame, but Thy servant shall rejoice.

29 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.

Mine adversaries shall be clothed with confusion, and shall put on their own shame as a robe.

30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,

I will give great thanks unto the LORD with my mouth; yea, I will praise Him among the multitude;

31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.

Because He standeth at the right hand of the needy, to save him from them that judge his soul.