Žalmy 109
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
Min Lovsangs Gud, ti ikke!
2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
Thi de have opladt Ugudeligheds Mund og Falskheds Mund imod mig; de have talt imod mig med Løgnens Tunge,
3 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
og de have omringet mig med hadefulde Ord og stridt imod mig uden Aarsag.
4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
Til Løn for min Kærlighed staa de mig imod, men jeg er stedse i Bøn.
5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
Og de beviste mig ondt for godt, og Had for min Kærlighed.
6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
Sæt en ugudelig over ham og lad en Anklager staa ved hans højre Haand!
7 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
Naar han dømmes, da lad ham gaa ud som skyldig, og lad hans Bøn blive tir Synd!
8 Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
Hans Dage vorde faa, en anden annamme hans Embede!
9 Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
Hans Børn vorde faderløse og hans Hustru Enke!
10 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
Og lad hans Børn vanke hid og did og tigge, og lad dem fra deres øde Hjem søge om Føde!
11 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
Lad Aagerkarlen kaste Garn ud efter alt det, han har, og fremmede røve Frugten af hans Arbejde.
12 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
Lad ham ikke finde nogen, som bevarer Miskundhed imod ham, og ingen forbarme sig over hans faderløse!
13 Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
Hans Fremtid vorde afskaaren, deres Navn vorde udslettet i andet Led!
14 Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
Hans Fædres Misgerning vorde ihukommet hos Herren og hans Moders Synd ikke udslettet!
15 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
De være Herren altid for Øje, og han udrydde deres Ihukommelse af Jorden;
16 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
fordi han ikke kom i Hu at gøre Miskundhed, men forfulgte en elendig og en fattig Mand og den, som var bedrøvet i Hjertet, for at dræbe ham.
17 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
Han elskede Forbandelse, den kom ogsaa over ham, og han havde ikke Lyst til Velsignelse, og den blev ogsaa langt fra ham.
18 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
Og han iførte sig Forbandelse som sit Klædebon, og den kom ind i ham som Vand og som Olie i hans Ben.
19 Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
Den vorde ham som et Klædebon, hvilket han ifører sig, og som et Bælte, hvilket han altid ombinder sig med.
20 Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
Dette er Lønnen fra Herren til dem, som staa mig imod, og som tale ondt imod min Sjæl!
21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
Men du, Herre, Herre! gøre vel imod mig for dit Navns Skyld; red mig, fordi din Miskundhed er god.
22 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
Thi jeg er elendig og fattig, og mit Hjerte er saaret inden i mig.
23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
Jeg svinder bort som en Skygge, naar den hælder, jeg bliver jaget bort som en Græshoppe.
24 Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
Mine Knæ rave af Faste, og mit Kød er magert og har ingen Fedme.
25 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
Og jeg maa være deres Spot; de se mig, de ryste med deres Hoved.
26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
Hjælp mig, Herre, min Gud! frels mig efter din Miskundhed,
27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
at de maa kende, at dette er din Haand; du, Herre! du har gjort det.
28 Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
Forbande de, saa velsigner du, de rejse sig, men blive til Skamme, og din Tjener glædes.
29 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
Lad mine Modstandere iføres Forsmædelse og klædes med deres Skam som med en Kappe.
30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
Jeg vil takke Herren højlig med min Mund, og jeg vil love ham midt iblandt mange;
31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
thi han staar ved den fattiges højre Haand for at frelse ham fra dem, som dømme hans Sjæl.
