Žalmy 109
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
За първия певец. Давидов псалом. Недей мълча, Боже, хвало моя;
2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
Защото нечестиви уста и уста коварни се отвориха срещу мене, Говориха против мене с лъжлив език;
3 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
Обиколиха ме тъй също с думи на омраза, И воюват против мене без причина.
4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
За отплата на любовта ми те ми станаха противници; Но аз все съм на молитва.
5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
И въздадоха ми зло за добро, И омраза за любовта ми.
6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
Господи, постави нечестив човек над него. И противник нека стои отдясно му.
7 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
Когато се съди, нека излезе виновен. И молитвата му нека стане грях.
8 Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
Дните му нека бъдат малко; Друг нека вземе чина му.
9 Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
Децата му нека бъдат сираци, И жена му вдовица,
10 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
Децата му нека се скитат винаги и станат просяци, И далеч от развалените си жилища нека просят хляб.
11 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
Лихоимецът нека впримчи целият му имот, И чужденци нека разграбват трудовете му.
12 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
Да няма кой да простре милост към него, Нито кой да пожали сирачетата му.
13 Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
Внуците му нека бъдат отсечени, В идното поколение нека се изличи името им.
14 Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
Нека се помни пред Господа беззаконието на бащите му, И грехът на майка му нека се не изличи;
15 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
Нека бъдат винаги пред Господа За да отсече помена им от земята,
16 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
Защото той си науми да показва милост, Но преследваше немотния и беден човек, И съкрушения в сърце, за да ги умъртви.
17 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
Да! той обича да проклина, и проклетията го стигна; Не му беше драго да благославя, и благословението се отдалечи от него.
18 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
Да: той обичаше проклетията като своя дреха; И тя влезе като вода във вътрешностите му, И като масло в костите му.
19 Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
Нека му стане като дрехата, в която се увива, И като пояса, с който постоянно се опасва.
20 Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
Това нека бъде въздаянието на противниците ми от Господа, И ония, които говорят зло против душата ми.
21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
А Ти, Иеова Господи, застъпвай се за мене заради името Си; Понеже Твоята милост е блага, избави ме,
22 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
Защото съм сиромах и немотен, И сърцето ми е наранено дълбоко в мене.
23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
Преминал съм като уклонила се сянка по слънчев часовник; Изхвърлен съм като скакалец.
24 Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
Колената ми се клатят от пост; И снагата ми губи тлъстината си.
25 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
И аз им станах за укор; Като ме гледат кимат с глава.
26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
Помогни ми, Господи Боже мой, Избави ме според милостта си,
27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
За да познаят, че това е твоята ръка, Че Ти си сторил това, Господи.
28 Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
Те нека кълнат, а Ти благославяй; Когато станат те ще се посрамят, а Твоят слуга ще се весели.
29 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
Нека се облекат противниците ми с позор, И нека се покрият със срама си като с дреха.
30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
И аз ще благодаря много на Господа с устата си, Да! между множеството ще Го хваля;
31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
Защото Той стои отдясно на немотния За да го избавя от ония, които съдят душата му.
