Žalmy 108
1 Píseň a žalm Davidův. Hotovo jest srdce mé, Bože, zpívati a oslavovati tě budu, také i sláva má.
Oh Bog, moje srce je trdno; prepeval bom in dajal hvalo, celó s svojo slavo.
2 Probuď se loutno a harfo, když v svitání povstávám.
Zbudita se, plunka in harfa; jaz sam se bom zgodaj prebudil.
3 Slaviti tě budu mezi lidmi, Hospodine, a tobě žalmy prozpěvovati mezi národy.
Hvalil te bom, oh Gospod, med ljudstvi in prepeval ti bom hvale med narodi.
4 Nebo nad nebesa větší jest milosrdenství tvé, a až k nejvyšším oblakům pravda tvá.
Kajti tvoje usmiljenje je veliko nad nebom in tvoja resnica sega do oblakov.
5 Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá.
Bodi povišan, oh Bog, nad nebo in tvoja slava nad vso zemljo,
6 Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž je pravicí svou, a vyslyš mne.
da so tvoji ljubljeni lahko osvobojeni; reši s svojo desnico in mi odgovori.
7 Bůh mluvil skrze svatost svou; veseliti se budu, že budu děliti Sichem, a údolí Sochot že rozměřím.
Bog je spregovoril v svoji svetosti: »Veselil se bom in razdelil bom Sihem in odmeril Sukótsko dolino.
8 Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.
Gileád je moj, Manáse je moj, tudi Efrájim je moč moje glave, Juda je moj postavodajalec.
9 Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti Palestině troubiti budu.
Moáb je moj lonec za pranje, nad Edóm bom vrgel svoj čevelj, nad Filistejo bom slavil zmago.«
10 Kdo mne uvede do města hrazeného? Kdo mne zprovodí až do Idumejské země?
Kdo me bo privedel v utrjeno mesto? Kdo me bo vodil v Edóm?
11 Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, ó Bože, s vojsky našimi?
Mar ne boš ti, oh Bog, ki si nas zavrgel? Ali ne boš ti, oh Bog, šel naprej z našimi vojskami?
12 Uděliž nám pomoci proti nepříteli, nebo marná jest pomoc lidská.
Daj nam pomoč iz stiske, kajti zaman je človeška pomoč.
13 V Bohu udatně sobě počínati budeme, a on pošlapá nepřátely naše.
Z Bogom bomo delali hrabro, kajti on je ta, ki bo pomendral naše sovražnike.
