Žalmy 108

1 Píseň a žalm Davidův. Hotovo jest srdce mé, Bože, zpívati a oslavovati tě budu, také i sláva má.

Gotovo je srce moje, Bože; pjevaæu i hvaliæu zajedno sa slavom svojom.

2 Probuď se loutno a harfo, když v svitání povstávám.

Preni se psaltire i gusle, ustaæu rano.

3 Slaviti tě budu mezi lidmi, Hospodine, a tobě žalmy prozpěvovati mezi národy.

Slaviæu tebe, Gospode, po narodima, pojaæu tebi po plemenima.

4 Nebo nad nebesa větší jest milosrdenství tvé, a až k nejvyšším oblakům pravda tvá.

Jer je svrh nebesa milost tvoja i do oblaka istina tvoja.

5 Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá.

Uzvisi se više nebesa, Bože, i po svoj zemlji neka bude slava tvoja!

6 Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž je pravicí svou, a vyslyš mne.

Da bi se izbavili mili tvoji, pomozi desnicom svojom, i usliši me.

7 Bůh mluvil skrze svatost svou; veseliti se budu, že budu děliti Sichem, a údolí Sochot že rozměřím.

Bog reèe u svetinji svojoj: “veseliæu se, razdijeliæu Sihem, i dolinu Sokot razmjeriæu.

8 Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.

Moj je Galad, moj je Manasija, Jefrem je krjepost glave moje, Juda skiptar moj.

9 Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti Palestině troubiti budu.

Moav je èaša iz koje se umivam, Edomu æu pružiti obuæu svoju; nad zemljom Filistejskom popijevaæu.”

10 Kdo mne uvede do města hrazeného? Kdo mne zprovodí až do Idumejské země?

Ko æe me odvesti u tvrdi grad? ko æe me otpratiti do Edoma?

11 Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, ó Bože, s vojsky našimi?

Zar neæeš ti, Bože, koji si nas odbacio, i ne ideš, Bože, s vojskama našim?

12 Uděliž nám pomoci proti nepříteli, nebo marná jest pomoc lidská.

Daj nam pomoæ u tjeskobi, obrana je èovjeèija uzalud.

13 V Bohu udatně sobě počínati budeme, a on pošlapá nepřátely naše.

Bogom smo jaki; on gazi neprijatelje naše.