< Žalmy 108 >

1 Píseň a žalm Davidův. Hotovo jest srdce mé, Bože, zpívati a oslavovati tě budu, také i sláva má.
Ó, Guð, nú vil ég lofa þig! Ég vil syngja og fagna frammi fyrir þér.
2 Probuď se loutno a harfo, když v svitání povstávám.
Vaknaðu, harpa og gígja! Við viljum bjóða morgunroðann velkominn með söng!
3 Slaviti tě budu mezi lidmi, Hospodine, a tobě žalmy prozpěvovati mezi národy.
Ég vil lofa þig um víða veröld, Drottinn, vegsama þig hjá hverri þjóð.
4 Nebo nad nebesa větší jest milosrdenství tvé, a až k nejvyšším oblakům pravda tvá.
Því að miskunn þín nær til skýjanna og trúfesti þín er ómælanleg!
5 Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá.
Láttu tign þína og mátt birtast og dýrð þína breiðast yfir jörðina.
6 Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž je pravicí svou, a vyslyš mne.
Hlustaðu á ákall vina þinna og bjargaðu þeim með krafti þínum, já, bænheyrðu þá.
7 Bůh mluvil skrze svatost svou; veseliti se budu, že budu děliti Sichem, a údolí Sochot že rozměřím.
Fögnum og gleðjumst því að við höfum fengið loforð frá Guði! Hann hefur lofað að gefa okkur Síkemland og Súkkótdal.
8 Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.
„Ég á Gíleað, ég á Manasse og Efraím er hjálmurinn á höfði mínu. Júda er veldissproti minn
9 Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti Palestině troubiti budu.
en Móab og Edóm fyrirlít ég og yfir Filisteu æpi ég siguróp.“
10 Kdo mne uvede do města hrazeného? Kdo mne zprovodí až do Idumejské země?
Hver nema Guð getur veitt mér styrk til að sigrast á víggirtum borgum? Hver nema hann getur opnað mér leið inn í Edóm?
11 Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, ó Bože, s vojsky našimi?
Drottinn, hefur þú útskúfað okkur? Hefur þú gert her okkar óvígan?
12 Uděliž nám pomoci proti nepříteli, nebo marná jest pomoc lidská.
Ó, veittu okkur lið gegn óvinum okkar, því að mannahjálp er gagnslaus.
13 V Bohu udatně sobě počínati budeme, a on pošlapá nepřátely naše.
Með hjálp Guðs munum við vinna hetjudáð og hann mun gjörsigra óvini okkar.

< Žalmy 108 >