< Žalmy 108 >

1 Píseň a žalm Davidův. Hotovo jest srdce mé, Bože, zpívati a oslavovati tě budu, také i sláva má.
Kanto. Psalmo de David. Fortika estas mia koro, ho Dio; Mi kantos kaj gloros kun mia honoro.
2 Probuď se loutno a harfo, když v svitání povstávám.
Vekiĝu, psaltero kaj harpo; Mi vekos la matenan ĉielruĝon.
3 Slaviti tě budu mezi lidmi, Hospodine, a tobě žalmy prozpěvovati mezi národy.
Mi gloros Vin, ho Eternulo, inter la popoloj; Kaj mi prikantos Vin inter la gentoj.
4 Nebo nad nebesa větší jest milosrdenství tvé, a až k nejvyšším oblakům pravda tvá.
Ĉar granda ĝis super la ĉielo estas Via boneco, Kaj ĝis la nuboj estas Via vero.
5 Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá.
Altiĝu super la ĉielo, ho Dio; Kaj Via gloro estu super la tuta tero.
6 Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž je pravicí svou, a vyslyš mne.
Por ke liberiĝu viaj amatoj, Helpu per Via dekstra mano, kaj aŭskultu min.
7 Bůh mluvil skrze svatost svou; veseliti se budu, že budu děliti Sichem, a údolí Sochot že rozměřím.
Dio diris en Sia sanktejo: Mi triumfos; Mi dividos Ŝeĥemon, kaj la valon Sukot Mi mezuros.
8 Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.
Al Mi apartenas Gilead, al Mi apartenas Manase; Efraim estas la forto de Mia kapo, Jehuda estas Mia sceptro.
9 Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti Palestině troubiti budu.
Moab estas Mia lavopelvo; Sur Edomon Mi ĵetos Mian ŝuon; Super Filiŝtujo Mi triumfe krios.
10 Kdo mne uvede do města hrazeného? Kdo mne zprovodí až do Idumejské země?
Kiu enkondukos min en fortikigitan urbon? Kiu alkondukos min ĝis Edom?
11 Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, ó Bože, s vojsky našimi?
Ĉu ne Vi, ho Dio, forlasis nin? Vi ne eliras, ho Dio, kun niaj militistaroj.
12 Uděliž nám pomoci proti nepříteli, nebo marná jest pomoc lidská.
Donu al ni helpon kontraŭ la malamiko; Vanta estas helpo de homo.
13 V Bohu udatně sobě počínati budeme, a on pošlapá nepřátely naše.
Kun Dio ni faros heroaĵojn; Kaj Li dispremos niajn malamikojn.

< Žalmy 108 >