Žalmy 108

1 Píseň a žalm Davidův. Hotovo jest srdce mé, Bože, zpívati a oslavovati tě budu, také i sláva má.

En Sang. En Salme af David.

2 Probuď se loutno a harfo, když v svitání povstávám.

Mit Hjerte er trøstigt, Gud, mit Hjerte er trøstigt; jeg vil synge og lovprise dig, vaagn op, min Ære!

3 Slaviti tě budu mezi lidmi, Hospodine, a tobě žalmy prozpěvovati mezi národy.

Harpe og Citer, vaagn op, jeg vil vække Morgenrøden.

4 Nebo nad nebesa větší jest milosrdenství tvé, a až k nejvyšším oblakům pravda tvá.

Jeg vil takke dig, HERRE, blandt Folkeslag, lovprise dig blandt Folkefærd;

5 Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá.

thi din Miskundhed naar til Himlen, din Sandhed til Skyerne.

6 Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž je pravicí svou, a vyslyš mne.

Løft dig, o Gud, over Himlen, din Herlighed være over al Jorden!

7 Bůh mluvil skrze svatost svou; veseliti se budu, že budu děliti Sichem, a údolí Sochot že rozměřím.

Til Frelse for dine elskede hjælp med din højre, bønhør os!

8 Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.

Gud talede i sin Helligdom: »Jeg vil udskifte Sikem med Jubel, udmaale Sukkots Dal;

9 Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti Palestině troubiti budu.

mit er Gilead, mit er Manasse, Efraim er mit Hoveds Værn, Juda min Herskerstav,

10 Kdo mne uvede do města hrazeného? Kdo mne zprovodí až do Idumejské země?

Moab min Vaskeskaal, paa Edom kaster jeg min Sko, over Filisterland jubler jeg.«

11 Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, ó Bože, s vojsky našimi?

Hvo bringer mig til den befæstede By, hvo leder mig hen til Edom?

12 Uděliž nám pomoci proti nepříteli, nebo marná jest pomoc lidská.

Har du ikke, Gud, stødt os fra dig? Du ledsager ej vore Hære.

13 V Bohu udatně sobě počínati budeme, a on pošlapá nepřátely naše.

Giv os dog Hjælp mod Fjenden! Blændværk er Menneskers Støtte. Med Gud skal vi øve vældige Ting, vore Fjender træder han ned!