Žalmy 107
1 Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.
Prisa Herren, for han er god, for æveleg varer hans miskunn!
2 Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,
So segjer Herrens utløyste, som han hev løyst ut or naudi,
3 A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.
som han hev sanka i hop frå landi, frå aust og frå vest, frå nord og frå havet.
4 Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.
Dei for vilt i øydemarki, i vegløysa, dei fann ingen by til å bu i.
5 Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.
Hungrige og tyrste var dei, deira sjæl vanmegtast i deim.
6 Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,
Då ropa dei til Herren i si naud, or deira trengslor fria han deim ut,
7 A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.
og han førde deim på rett veg, so dei gjekk til ein by dei kunde bu i.
8 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
Dei skal prisa Herren for hans miskunn og for hans under mot menneskjeborni,
9 Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.
for han metta den tyrste sjæl, og den hungrige sjæl fyllte han med godt.
10 Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,
Dei sat i myrker og daudeskugge, bundne i stakarsdom og jarn,
11 Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.
av di dei hadde tråssa mot Guds ord og vanvyrdt råderne frå den Høgste.
12 Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.
Og han bøygde deira hjarto med liding, dei snåva, og der var ingen hjelpar.
13 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.
Då ropa dei til Herren i si naud, frå deira trengslor frelste han deim.
14 Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.
Han førde deim ut or myrker og daudeskugge, og deira band reiv han sund.
15 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
Dei skal prisa Herren for hans miskunn og for hans under mot menneskjeborni;
16 Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.
for han krasa koparportar og hogg sund jarnbommar.
17 Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.
Dårar var dei for sin brotsveg, og for sine misgjerningar vart dei plåga.
18 Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.
Deira sjæl vart leid av all mat, og dei kom nær til daudens portar.
19 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
Då ropa dei til Herren i si naud; frå deira trengslor frelste han deim.
20 Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.
Han sende sitt ord og lækte deim og berga deim frå deira graver.
21 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
Dei skal prisa Herren for hans miskunn og for hans under mot menneskjeborni
22 A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.
og ofra takkoffer og fortelja um hans verk med fagnad.
23 Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,
Dei som for ut på havet med skip, og som dreiv handel på dei store vatni,
24 Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.
dei såg Herrens gjerningar og hans underverk på djupet.
25 Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.
Han tala og let det koma ein stormvind, og denne reiste havsens bylgjor.
26 Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.
Dei for upp imot himmelen, dei for ned i djupi, deira sjæl miste modet i ulukka.
27 Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.
Dei raga og tumla som drukne, og all deira visdom vart til inkjes.
28 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
Då ropa dei til Herren i si naud, or deira trengslor førde han deim ut.
29 Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.
Han let storm verta til stilla, og bylgjorne kringum deim tagna.
30 I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.
Og dei vart glade då dei lagde seg, og han førde deim til den hamni dei ynskte.
31 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.
Dei skal prisa Herren for hans miskunn og for hans under mot menneskjeborni
32 Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.
og høglova honom i folkesamling og lovsyngja honom der dei gamle sit saman.
33 Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,
Han gjorde elvar til ei øydemark og vatskjeldor til eit turrlende,
34 Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.
fruktsamt land til ei saltheid, for deira vondskap skuld, som budde der.
35 Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.
Han gjorde øydemark til innsjø og turrlende til vatskjeldor.
36 I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.
Og han let hungrige bu der, og dei bygde ein by til å bu i.
37 Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.
Og dei sådde åkrar og planta vinhagar, og dei fekk grøda til å hausta.
38 Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.
Og han velsigna deim, og dei auka mykje, og av fe gav han deim ikkje lite.
39 A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,
So minka dei att og vart nedbøygde av trykk og trengsla og sorg.
40 Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.
Han som renner ut vanvyrdnad yver hovdingar og let deim villast i veglaus øydemark,
41 Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.
han lyfte upp den fatige or vesaldomen og auka ætterne som ei hjord.
42 Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.
Dei ærlege ser det og gled seg, og all vondskap let att sin munn.
43 Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?
Den som er vis, han gjeve gaum etter dette, og dei må merke Herrens nådegjerningar.
