< Žalmy 107 >

1 Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.
Whakawhetai ki a Ihowa, he pai hoki ia: he pumau tonu hoki tana mahi tohu.
2 Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,
Kia pena ano te korero a te hunga i hokona e Ihowa, i hokona nei e ia i roto i te ringa o te hoariri;
3 A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.
I kohikohia nei i nga whenua, i te rawhiti, i te uru, i te raki, i te tonga.
4 Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.
I haereere ratou i te koraha i te wahi mokemoke, te kitea tetahi pa hei nohoanga.
5 Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.
I matekai ratou, i matewai: hemo noa to ratou wairua i roto i a ratou.
6 Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,
Na ka tangi ratou ki a Ihowa i to ratou pouri: a whakaorangia ana ratou e ia i o ratou mate.
7 A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.
A arahina ana e ia ra te ara tika; kia haere ai ki te pa hei nohoanga.
8 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
Aue! me i whakapaingia e te tangata a Ihowa mo tona atawhai, mo ana mahi whakamiharo ki nga tama a te tangata!
9 Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.
E whakamakonatia ana hoki e ia te wairua hiahia: ko te wairua hiakai, whakakiia ana e ia ki te pai.
10 Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,
Ko te hunga i noho i te pouri, i te atarangi o te mate: he mea here ki te mamae, ki te rino;
11 Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.
Mo ratou i tutu ki nga kupu a te Atua, i whakahawea ki te whakaaro o te Runga Rawa;
12 Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.
Koia i pehia iho ai e ia o ratou ngakau ki te mahi: hinga iho ratou, kahore hoki he kaiawhina.
13 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.
Na ka tangi ratou ki a Ihowa i to ratou pouri; a ka whakaorangia ratou e ia i o ratou mate.
14 Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.
Whakaputaina mai ana ratou e ia i te pouri, i te atarangi o te mate; motumotuhia ana o ratou here.
15 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
Aue! me i whakapaingia e te tangata a Ihowa mo tona atawhai, mo ana mahi whakamiharo ki nga tama a te tangata!
16 Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.
Kua tukitukia hoki e ia nga tatau parahi: kua tapahia e ia nga tutaki rino, motu rawa.
17 Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.
Ko nga kuware, na a ratou mahi tutu, na o ratou kino, i pakia ai ratou.
18 Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.
Ka wetiweti to ratou wairua ki nga kai katoa; a ka whakatata ratou ki nga kuwaha o te mate.
19 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
Na ka tangi ki a Ihowa i to ratou pouri, a ka whakaorangia ratou e ia i o ratou mate.
20 Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.
Tukua mai ana e ia tana kupu, a rongoatia ana ratou: a whakaputaina ana ratou i o ratou ngaromanga.
21 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
Aue! me i whakapaingia e te tangata a Ihowa mo tona atawhai, mo ana mahi whakamiharo ki nga tama a te tangata!
22 A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.
Kia tukua ano e ratou te whakahere, ara te whakamoemiti; kia whakapuaki i ana mahi i runga i te hari.
23 Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,
Ko te hunga e haere ana ki raro, ki te moana, i runga kaipuke, a e whai mahi ana i nga wai nunui,
24 Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.
Ko ratou e kite i nga mahi a Ihowa, i ana mahi whakamiharo i te rire.
25 Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.
Puta kau tana kupu, kua maranga te tupuhi, mana e whakatutu ona ngaru.
26 Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.
Ka kake ratou ki runga ki te rangi, ka heke ano ki raro ki te rire: ngohe noa o ratou wairua i te pawera.
27 Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.
Ka tiu ratou, ka hurorirori ano he tangata e haurangi ana; a kahore he mahara i toe.
28 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
Heoi ka tangi ki a Ihowa i to ratou hemanawa: a whakaorangia ana ratou i o ratou mate.
29 Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.
Meinga ana e ia te tupuhi kia marino, ona ngaru kia mariri.
30 I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.
Na ka koa ratou, no te mea ka marie: a ka kawea ratou e ia ki te tauranga i hiahia ai ratou.
31 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.
Aue! me i whakapaingia e te tangata a Ihowa mo tona atawhai, mo ana mahi whakamiharo ki nga tama a te tangata!
32 Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.
Kia whakanui hoki ratou i a ia i roto i te whakaminenga o te iwi; kia whakamoemiti ki a ia i roto i te nohoanga kaumatua.
33 Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,
Ko ia hei mea i nga awa hei koraha, i nga puputanga wai hei oneone maroke;
34 Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.
I te whenua whai hua, kia titohea, mo te hara o te hunga e noho ana i reira.
35 Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.
Ko ia hei mea i te koraha hei harotoroto wai, i te whenua maroke hei puputanga wai.
36 I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.
A whakanohoia iho e ia te hunga matekai ki reira, hanga ai i tetahi pa hei nohoanga;
37 Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.
Hei rui mara, hei whakato mara waina, e tupu ai, e maha ai nga hua.
38 Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.
Ko ia ano hei manaaki i a ratou, no ka nui rawa; kahore hoki e tukua kia torutoru haere a ratou kararehe.
39 A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,
Na kua iti haere ano ratou, kua piko i te tukino, i te he, i te pouri.
40 Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.
E ringihia ana e ia te whakahawea ki runga ki nga rangatira: e meinga ana kia hehe i te ururua, i te wahi kahore nei he ara;
41 Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.
Otira kei te whakateitei ia i te rawakore ki runga i te mamae, kei te mea i ona hapu kia rite ki te kahui hipi.
42 Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.
Ka kite nga tangata tika, a ka hari; ko nga he katoa hoki, kipia ake te mangai.
43 Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?
Ko te tangata whakaaro nui ka mahara ki enei mea, a ka mohio ratou ki te aroha o Ihowa.

< Žalmy 107 >