Žalmy 107
1 Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.
Andriañeñe t’Iehovà, amy te Ie ro soa; nainai’e ty fiferenaiña’e.
2 Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,
Ano izay ry jineba’ Iehovà— ry nijebañe’e am-pitàn-drafelahy,
3 A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.
vaho hinoloholo’e hirik’ amo taneo, boak’atiñanañe naho ahandrefañ’ añe, boak’ avaratse vaho hirik’ amy riakey.
4 Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.
Nirererere ambabangoañ’ añe iereo, an-dratraratra ao, tsy nahaonin-drova fimoneñañe.
5 Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.
Nisalikoeñe naho taliñiereñe, nitoirañe añ’ova ao ty fiai’ iareo.
6 Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,
Le nitoreo am’ Iehovà an-kaloviloviañe naho hinaha’e amo hasotria’iareoo,
7 A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.
Nindese’e mb’an-dalam-bantam-beo higodañe mb’an-drova fimoneñañe añe.
8 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
Handriañe’ iereo t’Iehovà ty amy fiferenaiña’ey naho o fitoloña’e fanjaka amo ana’ondatioo,
9 Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.
fa nieneñe’e ty fiaiñe taliñiereñe, nanjañe’e raha soa ty troke nilimpoa.
10 Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,
Teo ty nitozòke añ’ieñe ao naho an-talinjon-kavilasy ao, rinohy an-kasotriañe naho vý,
11 Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.
amy t’ie niody amo fepèn’Añahareo, vaho nañovok’ i famerea’ i Andindimoneñey.
12 Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.
Aa le nampibokohe’e ty arofo’ iareo am-pitromahañe, nampidaleandaleañe tsy amam-pañimba.
13 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.
Le nitoreo am’ Iehovà t’ie niankoheke, le rinomba’e amo fikoretañeo;
14 Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.
naaka’e boak’ añ’ieñe naho an-talinjon-kavilasy ao, vaho nipoñafe’e o silisilio.
15 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
Handriañe’ iareo t’i Iehovà ty amy fiferenaiña’ey naho o halatsañe nanoe’e amo ana’ ondatioo,
16 Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.
amy te pinaratsà’e o lalam-bey torisìkeo naho pinozapoza’e o doda viñeo.
17 Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.
Nampisotriañe o seretseo ty amo fiolà’eo, naho o tahi’eo.
18 Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.
Nampangori’ ty fiai’ iareo ze atao hàneñe, ie nitotoke o lalam-bein-kavilasio.
19 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
Le nitoreo am’ Iehovà t’ie niampoheke, vaho rinomba’e amo haemberañeo.
20 Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.
Nahitri’e i tsara’ey nahajangañe iareo vaho navotso’e amy kiboriy.
21 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
Andriañe’ iereo t’Iehovà ty amy fiferenaiña’ey naho o halatsañe fanoe’e amo ana’ondatioo,
22 A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.
Ee t’ie hibanabana sorom- pañandriañañe naho hitalily o fitoloña’eo an-drebeke;
23 Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,
Ao ty mizotso mb’an-tsambo an-driake ey; o mpanao balibalik’ an-drano mieneneo,
24 Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.
Fa niisa’ iareo o sata’ Iehovào, o halatsàñe fanoe’e an-dalekeo.
25 Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.
Amy tsara’ey, nitroatse ty tio-bey, nampitoabotse o alon-driakeo.
26 Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.
Nionjomb’an-dindimb’eo iereo, vaho nizotso mb’an-dalek’ ao; nitranak’ ami’ty hekoheko’e ty fiai’iareo.
27 Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.
Nivembeñe, nisiotsiotse hoe jike; fonga nilesa ty hihi’ iareo.
28 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
Nitoreove’ iareo t’Iehovà an-kasosorañe, vaho natsoa’e an-kasotriañe.
29 Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.
Nampipendreñe’e i tio-beiy, le nitsiñe o onjan-driakeo.
30 I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.
Niehake iereo te nibànatse, vaho nitehafe’e mb’amy fipalirañe nisalalaeñey.
31 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.
Handriañe’ iereo t’Iehovà ty amy fiferenaiña’ey, naho o halatsañe fanoe’e amo ana’ ondatioo.
32 Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.
Ee t’ie honjone’ iareo am-pivori’ ondatio vaho handrenge Aze ami’ty fiambesa’ o androanavio.
33 Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,
Afote’e ho ratraratra o sakao, naho ho tane kankañe o torahañeo;
34 Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.
ho fatran-tsira ty tane kobokara, ty ami’ty tsihavokara’ o mpitobok’ ama’eo.
35 Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.
Ampanginakinahe’e o tane mihedatseo, vaho ampanganahanae’e o kirikintañeo;
36 I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.
hampitobea’e o limpoañeo, hañoreña’iareo rova fimoneñañe.
37 Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.
Handrarake an-teteke ao iereo, naho hambole tetem-bahe, vaho hanonton-tsabo vokatse;
38 Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.
Tahie’e ka iereo hanaranàha’e maro, le tsy apo’e hiha-rìtse o añombe’eo.
39 A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,
Ie nitaketrake iereo, ninìke ami’ty famorekekeañe, naho fanilofañe, vaho anahelo;
40 Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.
ampidoaña’e ìnje o roandriañeo, ampiriorioe’e am-bangý tsy aman-dalañe añe,
41 Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.
toe aonjo’e ambone’ o hasotriañeo i rarakey, vaho anoe hoe lia-raike o hasavereña’eo.
42 Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.
Isa’ o vantañeo izay le mifale, fonga mamìm-bava ka ty hatsivokarañe.
43 Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?
Ia ty mahihitse, hiharaharà’e? ie ro mahafohiñe ty fiferenaiña’ Iehovà.
