Žalmy 107
1 Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.
Alleluia. Confitemini Domino quoniam bonus: quoniam in sæculum misericordia eius.
2 Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,
Dicant qui redempti sunt a Domino, quos redemit de manu inimici: et de regionibus congregavit eos:
3 A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.
A solis ortu, et occasu: ab aquilone, et mari.
4 Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.
Erraverunt in solitudine in inaquoso: viam civitatis habitaculi non invenerunt,
5 Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.
Esurientes, et sitientes: anima eorum in ipsis defecit.
6 Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,
Et clamaverunt ad Dominum cum tribularentur: et de necessitatibus eorum eripuit eos.
7 A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.
Et deduxit eos in viam rectam: ut irent in civitatem habitationis.
8 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
Confiteantur Domino misericordiæ eius: et mirabilia eius filiis hominum.
9 Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.
Quia satiavit animam inanem: et animam esurientem satiavit bonis.
10 Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,
Sedentes in tenebris, et umbra mortis: vinctos in mendicitate, et ferro.
11 Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.
Quia exacerbaverunt eloquia Dei: et consilium Altissimi irritaverunt.
12 Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.
Et humiliatum est in laboribus cor eorum: infirmati sunt, nec fuit qui adiuvaret.
13 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.
Et clamaverunt ad Dominum cum tribularentur: et de necessitatibus eorum liberavit eos.
14 Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.
Et eduxit eos de tenebris, et umbra mortis: et vincula eorum dirupit.
15 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
Confiteantur Domino misericordiæ eius: et mirabilia eius filiis hominum.
16 Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.
Quia contrivit portas æreas: et vectes ferreos confregit.
17 Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.
Suscepit eos de via iniquitatis eorum: propter iniustitias enim suas humiliati sunt.
18 Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.
Omnem escam abominata est anima eorum: et appropinquaverunt usque ad portas mortis.
19 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
Et clamaverunt ad Dominum cum tribularentur: et de necessitatibus eorum liberavit eos.
20 Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.
Misit verbum suum, et sanavit eos: et eripuit eos de interitionibus eorum.
21 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
Confiteantur Domino misericordiæ eius: et mirabilia eius filiis hominum.
22 A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.
Et sacrificent sacrificium laudis: et annuncient opera eius in exultatione.
23 Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,
Qui descendunt mare in navibus, facientes operationem in aquis multis.
24 Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.
Ipsi viderunt opera Domini, et mirabilia eius in profundo.
25 Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.
Dixit, et stetit spiritus procellæ: et exaltati sunt fluctus eius.
26 Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.
Ascendunt usque ad cælos, et descendunt usque ad abyssos: anima eorum in malis tabescebat.
27 Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.
Turbati sunt, et moti sunt sicut ebrius: et omnis sapientia eorum devorata est.
28 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
Et clamaverunt ad Dominum cum tribularentur, et de necessitatibus eorum eduxit eos.
29 Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.
Et statuit procellam eius in auram: et siluerunt fluctus eius.
30 I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.
Et lætati sunt quia siluerunt: et deduxit eos in portum voluntatis eorum.
31 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.
Confiteantur Domino misericordiæ eius: et mirabilia eius filiis hominum.
32 Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.
Et exaltent eum in ecclesia plebis: et in cathedra seniorum laudent eum.
33 Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,
Posuit flumina in desertum: et exitus aquarum in sitim.
34 Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.
Terram fructiferam in salsuginem, a malitia inhabitantium in ea.
35 Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.
Posuit desertum in stagna aquarum: et terram sine aqua in exitus aquarum.
36 I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.
Et collocavit illic esurientes: et constituerunt civitatem habitationis.
37 Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.
Et seminaverunt agros, et plantaverunt vineas: et fecerunt fructum nativitatis.
38 Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.
Et benedixit eis, et multiplicati sunt nimis: et iumenta eorum non minoravit.
39 A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,
Et pauci facti sunt: et vexati sunt a tribulatione malorum, et dolore.
40 Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.
Effusa est contemptio super principes: et errare fecit eos in invio, et non in via.
41 Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.
Et adiuvit pauperem de inopia: et posuit sicut oves familias.
42 Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.
Videbunt recti, et lætabuntur: et omnis iniquitas oppilabit os suum.
43 Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?
Quis sapiens et custodiet hæc? et intelliget misericordias Domini?
