Žalmy 107
1 Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.
Þakkið Drottni, því að hann er góður og miskunn hans varir að eilífu.
2 Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,
Hafi Drottinn frelsað þig, þá segðu frá því! Segðu öðrum frá því að hann hafi frelsað þig frá óvinum þínum.
3 A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.
Hann leiddi hina útlægu heim frá ystu endimörkum jarðarinnar.
4 Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.
Þeir ráfuðu heimilislausir um eyðimörkina,
5 Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.
hungraðir og þyrstir og að niðurlotum komnir.
6 Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,
„Drottinn, hjálpaðu okkur!“hrópuðu þeir, og hann svaraði bæn þeirra!
7 A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.
Hann leiddi þá í öruggt skjól, til byggilegrar borgar.
8 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
Ó, að þetta fólk vildi nú lofa Drottin fyrir miskunn hans og öll hans dásamlegu verk,
9 Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.
því að hann svalar þyrstri sál og mettar hungraðan gæðum.
10 Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,
Hverjir eru þessir sem sitja í myrkri og skugga dauðans, þjáðir af eymd og volæði?
11 Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.
Þeir gerðu uppreisn gegn Drottni, fyrirlitu hann, hinn hæsta Guð.
12 Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.
Þess vegna beygði hann þá með mæðu. Þeir hrösuðu og enginn gat hjálpað þeim á fætur.
13 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.
Þá hrópuðu þeir til Drottins í neyð sinni og hann bjargaði þeim!
14 Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.
Hann leiddi þá út úr myrkri og skugga dauðans og braut fjötra þeirra.
15 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
Þeir skulu lofa Drottin fyrir elsku hans og öll hans miskunnarverk!
16 Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.
Því að hann mölvaði hlið dýflissunnar og braut sundur rimlana.
17 Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.
Sumir kölluðu yfir sig ógæfu með heimsku sinni.
18 Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.
Loks bauð þeim við öllum mat. Þeir sáu ekkert framundan nema dauðann.
19 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
Þá kölluðu þeir til Drottins í neyð sinni og hann bjargaði þeim úr angist þeirra, kom þeim á réttan veg.
20 Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.
Hann sendi út orð sitt og læknaði þá, hreif þá frá dyrum dauðans.
21 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
Ó, að menn þessir vildu lofa Drottin fyrir elsku hans og öll hans dásemdarverk!
22 A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.
Þeir þakki honum heilshugar og kunngjöri verk hans með gleði.
23 Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,
Og svo eru þeir sem sigla um höfin, kaupmenn sem flytja vörur milli landa.
24 Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.
Einnig þeir fá að reyna máttarverk Drottins.
25 Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.
Hann kallar á storminn og lætur öldurnar rísa.
26 Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.
Skipin sveiflast til himins og hverfa í öldudali – öllum um borð fellst hugur í neyðinni.
27 Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.
Þeir ramba og skjögra eins og drukknir menn og vita ekki sitt rjúkandi ráð.
28 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
Þá hrópa þeir til Drottins í neyð sinni og hann frelsar þá.
29 Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.
Hann kyrrir bæði sjó og vind.
30 I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.
Hvílík blessun að ná höfn og njóta lognsins!
31 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.
Ó, að þessir menn vildu þakka Drottni miskunn hans og öll hans dásemdarverk.
32 Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.
Þeir lofi hann upphátt í söfnuðinum og í áheyrn leiðtoga Ísraels.
33 Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,
Hann þurrkar upp fljótin
34 Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.
og gerir land óguðlegra að skorpinni saltsléttu.
35 Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.
En hann kann líka að breyta auðninni í frjósama og vatnsríka vin.
36 I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.
Þangað leiðir hann hungraða sem setjast þar að og byggja sér borgir,
37 Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.
sá í akra, gróðursetja víngarða og afla afurða.
38 Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.
Þannig blessar hann! Og þeir margfaldast stórum og fénaði þeirra fjölgar.
39 A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,
Sumir missa allt í ofsókn, þjáningu og sorg,
40 Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.
því að Guð sendir hrokafullum skömm og lætur tignarmenn ráfa um í rústum,
41 Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.
en hann bjargar fátæklingum sem honum treysta, gefur þeim fjölda afkomenda og mikla hagsæld.
42 Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.
Þetta sjá hinir guðhræddu og þeir gleðjast, meðan óguðlegir þegja í skömm.
43 Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?
Þú sem ert vitur, hugleiddu þetta! Hugsaðu um miskunn og kærleika Drottins.
