Žalmy 107
1 Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.
»Danket dem HERRN, denn er ist freundlich, ja, ewiglich währt seine Gnade«:
2 Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,
so sollen die vom HERRN Erlösten sprechen, die er befreit hat aus Drangsal
3 A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.
und die er gesammelt aus den Ländern vom Aufgang her und vom Niedergang, vom Norden her und vom Meer.
4 Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.
Sie irrten umher in der Wüste, der Öde, und fanden den Weg nicht zu einer Wohnstatt;
5 Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.
gequält vom Hunger und vom Durst, wollte ihre Seele in ihnen verschmachten.
6 Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,
Da schrien sie zum HERRN in ihrer Not, und er rettete sie aus ihren Ängsten
7 A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.
und leitete sie auf richtigem Wege, daß sie kamen zu einer bewohnten Ortschaft: –
8 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
die mögen danken dem HERRN für seine Güte und für seine Wundertaten an den Menschenkindern,
9 Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.
daß er die lechzende Seele gesättigt und die hungernde Seele gefüllt hat mit Labung.
10 Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,
Die da saßen in Finsternis und Todesnacht, gefangen in Elend und Eisenbanden –
11 Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.
denn sie hatten Gottes Geboten getrotzt und den Ratschluß des Höchsten verachtet,
12 Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.
so daß er ihren Sinn durch Leiden beugte, daß sie niedersanken und keinen Helfer hatten –;
13 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.
da schrien sie zum HERRN in ihrer Not, und er rettete sie aus ihren Ängsten;
14 Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.
er führte sie heraus aus Finsternis und Todesnacht und zersprengte ihre Fesseln: –
15 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
die mögen danken dem HERRN für seine Güte und für seine Wundertaten an den Menschenkindern,
16 Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.
daß er eherne Türen zerbrochen und eiserne Riegel zerschlagen.
17 Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.
Die da krank waren infolge ihres Sündenlebens und wegen ihrer Verfehlungen leiden mußten –
18 Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.
vor jeglicher Speise hatten sie Widerwillen, so daß sie den Pforten des Todes nahe waren –;
19 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
da schrien sie zum HERRN in ihrer Not, und er rettete sie aus ihren Ängsten;
20 Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.
er sandte sein Wort, sie gesund zu machen, und ließ sie aus ihren Gruben entrinnen: –
21 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
die mögen danken dem HERRN für seine Güte und für seine Wundertaten an den Menschenkindern;
22 A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.
sie mögen Opfer des Dankes bringen und seine Taten mit Jubel verkünden!
23 Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,
Die aufs Meer gefahren waren in Schiffen, auf weiten Fluten Handelsgeschäfte trieben,
24 Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.
die haben das Walten des HERRN geschaut und seine Wundertaten auf hoher See.
25 Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.
Denn er gebot und ließ einen Sturm entstehn, der hoch die Wogen des Meeres türmte:
26 Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.
sie stiegen empor zum Himmel und fuhren hinab in die Tiefen, so daß ihr Herz vor Angst verzagte;
27 Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.
sie wurden schwindlig und schwankten wie Trunkne, und mit all ihrer Weisheit war’s zu Ende: –
28 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
da schrien sie zum HERRN in ihrer Not, und er befreite sie aus ihren Ängsten;
29 Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.
er stillte das Ungewitter zum Säuseln, und das Toben der Wogen verstummte;
30 I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.
da wurden sie froh, daß es still geworden, und er führte sie zum ersehnten Hafen: –
31 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.
die mögen danken dem HERRN für seine Güte und für seine Wundertaten an den Menschenkindern;
32 Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.
sie mögen ihn erheben in der Volksgemeinde und im Kreise der Alten ihn preisen!
33 Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,
Er wandelte Ströme zur Wüste und Wasserquellen zu dürrem Land,
34 Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.
fruchtbares Erdreich zu salziger Steppe wegen der Bosheit seiner Bewohner.
35 Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.
Wiederum machte er wüstes Land zum Wasserteich und dürres Gebiet zu Wasserquellen
36 I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.
und ließ dort Hungrige seßhaft werden, so daß sie eine Stadt zum Wohnsitz bauten
37 Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.
und Felder besäten und Weinberge pflanzten, die reichen Ertrag an Früchten brachten;
38 Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.
und er segnete sie, daß sie stark sich mehrten, und ließ ihres Viehs nicht wenig sein.
39 A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,
Dann aber nahmen sie ab und wurden gebeugt durch den Druck des Unglücks und Kummers;
40 Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.
»über Edle goß er Verachtung aus und ließ sie irren in pfadloser Öde«.
41 Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.
Den Armen aber hob er empor aus dem Elend und machte seine Geschlechter wie Kleinviehherden.
42 Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.
»Die Gerechten sehen’s und freuen sich, alle Bosheit aber muß schließen ihren Mund«.
43 Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?
Wer ist weise? Der beachte dies und lerne die Gnadenerweise des HERRN verstehn!
