Žalmy 107
1 Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.
"Danket Jahwe, denn er ist gütig; / Ewig währt ja seine Huld!"
2 Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,
So sollen sprechen Jahwes Erlöste, / Die er erlöst hat aus Feindeshand,
3 A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.
Und die er gesammelt aus vielen Landen: / Von Ost und West, von Nord und Süd.
4 Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.
Sie irrten vom Weg in der Wüste und Öde, / Eine Stadt als Wohnsitz fanden sie nicht.
5 Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.
Sie litten Hunger und Durst: / Ihre Seele verzagte in ihnen.
6 Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,
Da schrien sie zu Jahwe in ihrer Not: / Der riß sie heraus aus ihren Ängsten.
7 A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.
Er führte sie auf ebnem Weg, / Daß sie kamen in eine wohnliche Stadt.
8 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
Nun sollen sie Jahwe danken für seine Huld / Und für seine Wunder zum Segen der Menschen.
9 Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.
Er hat ja die lechzende Seele gesättigt / Und die hungrige Seele mit Gutem gefüllt.
10 Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,
Sie wohnten in Dunkel und Todesschatten, / Gefangen in Elend und Eisenbanden.
11 Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.
Denn sie hatten Jahwes Worten getrotzt / Und den Rat des Höchsten verachtet.
12 Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.
Drum beugte er auch durch Mühsal ihr Herz: / Nun sanken sie hin ohne Helfer.
13 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.
Da schrien sie zu Jahwe in ihrer Not: / Der machte sie frei aus ihren Ängsten.
14 Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.
Er ließ sie aus Dunkel und Todesschatten, / Und ihre Fesseln zersprengte er.
15 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
Nun sollen sie Jahwe danken für seine Huld / Und für seine Wunder zum Segen der Menschen.
16 Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.
Denn er hat zerbrochen Türen von Erz / Und eiserne Riegel zerschlagen.
17 Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.
Gottlose mußten ob sündigen Wandels / Und ob Übertretungen leiden:
18 Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.
Jegliche Speise verabscheuten sie, / Und sie waren schon nahe den Pforten des Todes.
19 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
Da schrien sie zu Jahwe in ihrer Not / Der machte sie frei aus ihren Ängsten.
20 Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.
Er sandte sein Wort und heilte sie / Und ließ sie entrinnen aus ihren Gruben.
21 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
Nun sollen sie Jahwe danken für seine Huld / Und für seine Wunder zum Segen der Menschen.
22 A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.
Sie sollen bringen Opfer des Danks, / Seine Taten erzählen mit Jubel.
23 Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,
Die mit Schiffen das Meer befuhren, / Ihren Handel trieben in großen Gewässern,
24 Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.
Sie haben Jahwes Werk geschaut / Und seine Wunder im Meeresstrudel.
25 Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.
Auf sein Wort brauste ein Sturmwind daher, / Der türmte empor die Wogen des Meers.
26 Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.
Sie stiegen himmelan, bald fuhren sie in die Tiefe: / Ihre Seel verging in Weh.
27 Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.
Sie schwankten und wankten wie Trunkne, / Und all ihre Weisheit war dahin.
28 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
Da schrien sie zu Jahwe in ihrer Not, / Der führte sie aus ihren Ängsten.
29 Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.
Er dämpfte den Sturm zum Säuseln, / Und stille schwiegen des Meeres Wogen.
30 I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.
Da wurden sie froh, daß es ruhig geworden; / Er führte sie dann zum ersehnten Hafen.
31 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.
Nun sollen sie Jahwe danken für seine Huld / Und für seine Wunder zum Segen der Menschen.
32 Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.
Ja sie sollen ihn preisen in der Gemeinde / Und im Ältestenrate ihn loben.
33 Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,
Er machte auch Ströme zur Wüste / Und Wasserquellen zu dürrem Land,
34 Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.
Fruchtbares Feld zur salzigen Steppe / Wegen der Bosheit seiner Bewohner.
35 Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.
Er wandelte Wüsten in Wasserteiche / Und dürres Land in Wasserquellen.
36 I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.
Dort machte er Hungrige seßhaft: / Sie bauten sich eine Wohnstadt.
37 Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.
Sie besäten Äcker, pflanzten Weingärten / Und gewannen Ertrag an Frucht.
38 Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.
Gott segnete sie: sie mehrten sich sehr, / Auch ihr Vieh ließ sich nicht vermindern.
39 A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,
Doch manchmal nahmen sie ab und sanken dahin / Durch den Druck von Unglück und Kummer.
40 Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.
Aber er, "der auf Fürsten Verachtung gießt / Und in wegloser Öde sie irren läßt" —
41 Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.
Er hob die Armen aus Elend hervor / Und mehrte ihre Sippen wie Herden.
42 Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.
Redliche sollen das sehn mit Freuden, / Doch alle Frevler müssen verstummen.
43 Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?
Wer weise ist, der beachte dies / Und verstehe die Gnaden Jahwes!
