Žalmy 107
1 Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.
Priser Herren! thi han er god, thi hans Miskundhed varer evindelig.
2 Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,
Det maa de sige, som ere genløste af Herren, de, han har genløst af Modstanderens Haand,
3 A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.
og de, som han har samlet hjem fra Landene, fra Øster og fra Vester, fra Norden og fra Havet.
4 Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.
De fore vild i Ørken, paa en øde Vej, de fandt ingen Stad, som de kunde bo udi;
5 Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.
de vare hungrige og tørstige tillige; deres Sjæl vansmægtede i dem.
6 Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,
Og de raabte til Herren, da de vare i Angest, han friede dem af deres Trængsler.
7 A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.
Og han førte dem paa den rette Vej, at de gik til en Stad, som de kunde bo udi.
8 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
Lad dem takke Herren for hans Miskundhed og for hans underfulde Gerninger imod Menneskens Børn;
9 Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.
thi han har mættet en tørstig Sjæl og har fyldt en hungrig Sjæl med godt.
10 Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,
De sade i Mørke, og i Dødens Skygge, bundne i Elendighed og Jern;
11 Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.
thi de havde været genstridige imod Guds Ord og havde foragtet den Højestes Raad;
12 Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.
og han ydmygede deres Hjerter ved Lidelse; de styrtede, og der var ingen Hjælper.
13 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.
Og de raabte til Herren, da de vare i Angest, han frelste dem af deres Trængsler.
14 Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.
Han udførte dem af Mørket og Dødens Skygge og sønderrev deres Baand.
15 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
Lad dem takke Herren for hans Miskundhed og for hans underfulde Gerninger imod Menneskens Børn;
16 Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.
thi han har sønderbrudt Kobberporte og sønderhugget Jernslaaer.
17 Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.
De Daarer! de bleve plagede for deres Overtrædelsers Vej og for deres Misgerningers Skyld.
18 Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.
Deres Sjæl fik Vederstyggelighed til al Mad, og de kom nær til Dødens Porte.
19 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
Og de raabte til Herren, da de vare i Angest, han frelste dem af deres Trængsler.
20 Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.
Han sendte sit Ord og helbredede dem og reddede dem fra deres Grave.
21 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
Lad dem takke Herren for hans Miskundhed og for hans underfulde Gerninger imod Menneskens Børn
22 A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.
og ofre Takofre og fortælle hans Gerninger med Frydesang.
23 Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,
De fore ud paa Havet i Skibe, de udrettede deres Gerning paa de store Vande,
24 Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.
de saa Herrens Gerninger og hans Underværker paa Dybet.
25 Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.
Han bød og lod et Stormvejr rejse sig, og det opløftede dets Bølger.
26 Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.
De fore op imod Himmelen, de fore ned i Afgrundene, deres Sjæl forsagede under Ulykken.
27 Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.
De dreves omkring og ravede som den drukne, og al deres Visdom var udtømt.
28 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
Og de raabte til Herren, da de vare i Angest, og han udførte dem af deres Trængsler.
29 Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.
Han lod Stormen stille af, og Bølgerne lagde sig.
30 I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.
Da bleve de glade, at disse vare blevne stille; og han førte dem i Havn efter deres Begæring.
31 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.
Lad dem takke Herren for hans Miskundhed og for alle hans underfulde Gerninger imod Menneskens Børn
32 Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.
og ophøje ham i Folkets Forsamling og prise ham der, hvor de gamle sidde.
33 Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,
Han gjorde Floder til en Ørk og Kildegrund til tørre Steder;
34 Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.
et frugtbart Land til Saltland for deres Ondskabs Skyld, som boede deri.
35 Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.
Han gjorde Ørken til en vandrig Sø og tørt Land til Kildegrund.
36 I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.
Og han lod de hungrige bo der, og de grundede en Stad, som de kunde bo udi.
37 Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.
Og de besaaede Agre og plantede Vingaarde, og disse bare Frugt til Indtægt.
38 Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.
Og han velsignede dem, og de bleve saare formerede, og han formindskede ikke deres Kvæg.
39 A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,
Derefter bleve de formindskede og nedbøjede af Trængsel, Ulykke og Bedrøvelse.
40 Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.
Han udøser Foragt over Fyrster og lader dem fare vild i den vejløse Ørk.
41 Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.
Men han ophøjede en fattig af Elendighed og satte Slægterne som Hjorde.
42 Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.
De oprigtige skulle se det og glæde sig; men al Uretfærdighed har lukket sin Mund til.
43 Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?
Hvo er viis, at han bevarer disse Ting og forstaar Herrens Miskundhed!
