Žalmy 107
1 Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.
Hvalite Jahvu jer je dobar, jer je dovijeka ljubav njegova!
2 Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,
Tako nek' reknu svi otkupljenici koje Jahve otkupi iz ruke dušmanske
3 A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.
i koje skupi iz svih zemalja, s istoka i sa zapada, sa sjevera i s juga.
4 Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.
Lutahu pustinjom, u samoći pustoj, puta ne nalazeć' do naseljena grada.
5 Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.
Gladni su bili, žeđu izmoreni, duša je klonula u njima.
6 Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,
Tada zavapiše Jahvi u svojoj tjeskobi, i on ih istrže iz svih nevolja.
7 A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.
Pravim ih putem pÓovede da stignu ka gradu naseljenu.
8 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
Neka hvale Jahvu za dobrotu njegovu, za čudesa njegova sinovima ljudskim!
9 Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.
Jer gladnu dušu on nasiti, dušu izgladnjelu on napuni dobrima.
10 Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,
U mraku sjeđahu i u tmini, sputani bijedom i gvožđima,
11 Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.
jer su prkosili besjedama Božjim i prezreli naum Svevišnjega.
12 Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.
Srce im stoga skrši patnjama: posrtahu, a ne bješe nikog da im pomogne.
13 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.
Tada zavapiše Jahvi u svojoj tjeskobi i on ih istrže iz svih nevolja.
14 Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.
Izvede ih iz tmina i mraka, raskide okove njihove.
15 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
Neka hvale Jahvu za dobrotu njegovu, za čudesa njegova sinovima ljudskim!
16 Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.
Jer razbi vrata mjedena i gvozdene polomi zasune.
17 Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.
Zbog svojih bezakonja bolovahu oni, ispaštajuć' svoje opačine:
18 Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.
svako se jelo gadilo duši njihovoj, do vrata smrti oni dođoše.
19 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
Tada zavapiše Jahvi u svojoj tjeskobi i on ih istrže iz svih nevolja.
20 Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.
Riječ svoju posla da ih ozdravi i život im spasi od jame grobne.
21 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
Neka hvale Jahvu za dobrotu njegovu, za čudesa njegova sinovima ljudskim!
22 A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.
Nek' prinose žrtve zahvalnice i kličući nek' djela njegova kazuju!
23 Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,
Oni koji lađama zaploviše morem da po vodama silnim trguju:
24 Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.
oni vidješe djela Jahvina, čudesa njegova na pučini.
25 Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.
On reče i olujni se vjetar uzvitla što u visinu diže valove mora.
26 Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.
Do neba se dizahu, u bezdan se spuštahu, u nevolji duša im ginula.
27 Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.
Teturahu i posrtahu kao pijani, sva ih je mudrost izdala.
28 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
Tada zavapiše Jahvi u svojoj tjeskobi i on ih istrže iz svih nevolja.
29 Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.
Smiri oluju u tih povjetarac, valovi morski umukoše.
30 I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.
Obradovaše se tišini, u željenu luku on ih povede.
31 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.
Neka hvale Jahvu za dobrotu njegovu, za čudesa njegova sinovima ljudskim!
32 Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.
Neka ga uzvisuju u narodnom zboru, neka ga hvale u vijeću staraca!
33 Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,
On pretvori rijeke u pustinju, a izvore vodene u žednu zemlju;
34 Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.
plodonosnu zemlju u slanu pustaru zbog zloće žitelja njezinih.
35 Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.
On obrati pustinju u jezero, a zemlju suhu u vodene izvore
36 I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.
i naseli ondje izgladnjele te podigoše grad gdje će živjeti.
37 Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.
Zasijaše njive, posadiše vinograde što im doniješe obilnu ljetinu.
38 Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.
I on ih blagoslovi te se namnožiše silno i stada im se ne smanjiše.
39 A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,
Prorijeđeni bjehu i prezreni pod teretom patnja i nevolja.
40 Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.
Onaj što izlijeva prezir na knezove pusti ih da po bespuću pustom lutaju.
41 Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.
Iz nevolje pÓodiže ubogog i obitelji k'o stada ÓumnožÄi.
42 Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.
Videć' to, čestiti neka se raduju, a zloća neka sebi usta začepi!
43 Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?
Tko je mudar nek' o svemu tom razmišlja i nek' uvidi dobrotu Jahvinu!
